Ptáčník se díky osobnímu rekordu 10,115 sekundy v kvalifikaci na 200 metrů s letmým startem protlačil v nabité konkurenci mezi šestnáct postupujících z patnácté příčky. V úvodní vyřazovací jízdě narazil na Edwarda Dawkinse z Nového Zélandu, který postoupil jako druhý.

Brněnský sprinter zvládl souboj perfektně a na cílovou pásku vjížděl s vítězným náskokem, když v tom do něj soupeř zbytečně vrazil a oba se v sedmdesátiki­lometrové rychlosti poroučeli k zemi. „Věřil jsem si na něj a jízda mi vyšla i takticky, ale Dawkins prohru asi nezvládl psychicky. Do cíle jsem jel první, nevím, co mu v tu chvíli problesklo hlavou," uvažuje český dráhař.

O úmyslném vražení nepochybuje, i když se mu Novozélanďan potom omlouval. „Bylo to schválně, chtěl si asi vybít frustraci," má jasno sedmadvacetiletý cyklista.

Z tvrdého karambolu si vedle pochroumaného zápěstí odnesl nejspíš i lehký otřes mozku. „Druhý den mě dost bolela hlava. A spáleniny samozřejmě cítím při spaní ještě teď," popisuje Ptáčník.

Novozélandský viník vyšel z ataku jen s diskvalifikací ze závodu. „Jenže by stejně nepostoupil. Myslím si, že když srazí soupeře úmyslně, má dostat větší trest," krčí rameny.

Zdroj: Youtube

Otřesený a s bolestivým zraněním nastoupil do čtvrtfinálové jízdy, ze které už nepostoupil. „Zápěstí mě omezovalo, nemohl jsem pořádně závodit, ale na to se nechci vymlouvat," doplňuje.

I tak je jeho sedmá příčka v tak obsazeném sprintu jeden z nejlepších českých výsledků za poslední roky a přiblížil se účasti na mistrovství světa. „Jsem v dobré formě a snad to tak bude pokračovat," přeje si.

Tvrdých karambolů zažil v kariéře okolo dvaceti. „Paradoxně horší jsou ty v menší rychlosti, protože se člověk víc zamotá. Tak jsem si jednou zlomil ruku," popisuje.

Od závodění jej však žádná rána neodradila. „Asi jsem taková povaha. K našemu sportu pády patří. Kdybych se bál, nemůžu vůbec jezdit," doplňuje Ptáčník.