Závodník ze Sobůlek na Hodonínsku se výrazně ukazoval v únicích, stejně jako loni dostal ocenění pro největšího bojovníka třetí etapy. „Tour mi připadala letos o něco těžší než loni. Měl jsem však lepší formu, šlo to vidět i při jednotlivých etapách," líčí v rozhovoru pro Deník Rovnost třicetiletý závodník německého kontinentálního týmu Bora-Argon 18.

Lépe jste vyladil formu, když jste věděl, do čeho jdete?

Příprava byla podobná, možná jsem letos zařadil víc intenzit, ale chybělo mi jaro, kdy jsem vypadl ze závodů, protože jsem byl nemocný. Díky tomu nejspíš tělo zůstalo čerstvější na Tour.

Byla letošní Tour ušitá na míru vrchařům?

Měla víc těžkých etap než loni, i když je pravda, že poslední dvě byly relativně krátké. Závěrečná na Alpe d'Huez měřila jen sto deset kilometrů, ale byla do kopce, z kopce, do kopce a do cíle.

Přestože nepatříte mezi vrchaře, v kopcích jste se neztratil. Stává se z vás vrchař?

V některých chvílích se mi v kopcích jelo opravdu dobře, některé jsem zase trpěl, ale to asi i vrchaři. Celkově jsem byl v kopcích lepší, přesto bych s přerodem ve vrchaře nepředbíhal. Uvidíme. (úsměv) Přece jen mám pořád o hodně kilo navíc.

Kolik byste musel shodit?

Proti vrchařům mám tak deset patnáct kilo navíc, ale jsem vyšší a mám větší sílu, takže by mi stačilo shodit tak pět kilo a určitě bych v kopcích lítal. Jenže pět kilo už nemám z čeho ubrat.

Uvažujete nad shazováním?

Přemýšlím, že zkusím váhu trochu snížit a pak uvidím, o kolik to je rozdíl v kopcích. Člověk však nemůže brát stoprocentně, že pokud shodí tři čtyři kila, bude v kopcích lítat. Může taky přijít o sílu a bude horší než teď.

Očima přítelkyně Šárky Hawerlandové
„Domluvili jsme se, že za Honzou poletím na poslední tři etapy, měli jsme ubytování ve Francii pod horskou prémií, kde jsme mu při etapě podávali colu. Byl obrovský zážitek vidět stovky lidí, které obsypaly silnici. Maminka běžela s vlajkou před Honzou, než ji policisté strhli stranou. Přítelkyně nemají dovoleno se závodníky přespávat na hotelu. Podívala jsem se za ním dvakrát večer, zašli jsme jen na procházku a potom mě vzal jejich týmový autobus do Paříže. Měla jsem možnost nahlédnout, jak to funguje, všichni jsou obrovští profesionálové. Závody prožívám hodně intenzivně a vždy si jen přeju, aby dojel domů. Jako první ve výsledcích hledám, jestli nemá ztrátu dvě hodiny, protože by to znamenalo, že spadl. Na letošní Tour měl každý cyklista pod sedlem krabičku, která živě přenášela, kde se nachází. Když jsem měla špatný pocit, zda se něco nestalo ve sjezdu, zapnula jsem si internet a sledovala každý Honzův pohyb. Jsem na něho samozřejmě pyšná, protože vidíte, že obrovská píle se najednou mění ve výsledek. Lidi cyklisty uctívají, jsou pro ně sportovní hvězdy, polobohové, ale často vůbec nevidí, co se za tím skrývá. Jen rodina, přítelkyně, manželky, děti ví, co všechno obětují. Honza musel odkládat školu, nemá čas na kamarády. Cyklisté odvádějí obrovský kus práce a spousta lidí je ani nedokáže docenit."

Plánoval jste před startem, že zaútočíte na nejlepší třicítku celkového pořadí?

Můj cíl byl předvést se v nějaké etapě v úniku, snažil jsem se hodně odjíždět, bohužel jsem skončil nejlíp jen šestý. Ale že budu celkově tak vysoko, mě vůbec nenapadlo.

Tour de France pro vás přitom nezačala dobře, při vaší elitní disciplíně, časovce, jste spadl. Co se přihodilo?

Raději bych to nekomentoval. Bylo to složitější, cítil jsem se dost naštvaný. Možná jste viděl fotku našeho lídra Dominika Nerze, který dojel s řídítky v ruce.

Stál vás víc sil přejezd Pyrenejí nebo Alp?

Pyreneje byly určitě snazší, měl jsem lepší nohy, v Alpách už jsem se cítil unavený, poslední dvě etapy mě hodně bolely, tělo bylo celkem vybrané a protrpěl jsem si je. Poslední etapu nebyl můj výkon úplně optimální.

Dolehla na vás ve třech týdnech krize?

Jednu etapu jsem měl hodně špatnou, ale přežil jsem ji v balíku. Bylo strašné vedro a jelo se hodně rychle. Taky dost bolela etapa, kterou jsem zaplatil za předchozí den v úniku, kdy jsem si hrábl.

Jak bojujete s vysokými teplotami v závodě?

Vedro snáším většinou dobře. Závodníci mají lehké dresy, prakticky průhledné, moc v něm vedro není. Můžete se polít vodou, dostat led na občerstvovačce, který si hodíte za krk a tělo zůstane nějak v klidu.

Co je nejdůležitější?

Samozřejmě doplňovat energii a pití. Hodně lidí nemá ve vedru vůbec problém s pitím, ale potíže bývají s jídlem, protože nemají tolik chuť jíst. Při vysokém výkonu je však velmi důležité doplňovat energii. I když v pětatřiceti stupních nemáte moc hlad, pokud nebudete v etapě jíst, po půlce už tělo přestává mít z čeho brát a výkon prostě musí klesat.

Přemlouváte se, abyste v teple do sebe něco dostal?

Člověk na to musí myslet a jíst. V etapě, kterou jsem měl krizovou, jsem po půlce skoro nebyl schopný jíst. Ve druhé stovce jsem snědl jen asi dva gely, což je nedostatek, ale už jsem do sebe nemohl víc natlačit. O to se jede hůř a výkon není ideální.

V kopcích jezdce často obklopují diváci hodně natěsno. Je to nepříjemné?

Většina diváků je v pohodě, ale pak jsou tam lidi, kteří stojí v silnici a překáží. Snaží se vyfotit selfie s jezdcem, dívají se na telefon, natáčí a nepozorují, že stojí v silnici. Ostatní uhnou půl metru dozadu a jeden tam zůstane. Někteří diváci jsou trochu nebezpeční.

V jedné etapě jste kvůli nim dokonce přibrzdil do kopce…

Auta organizátorů či rozhodčích brzdila, protože diváci překáželi v cestě. Ještě s jedním závodníkem jsme je dojeli a museli jsme přibrzdit, protože diváky nemáte kudy objet. Musíte počkat, než auto projede a jet za ním, ale ztratili jsme jen pár sekund.

Mohl někdo na letošní Tour konkurovat vítěznému Christopheru Froomeovi z týmu Sky?

Jediný, kdo ho mohl ohrozit, byl Quintana. Poslední den snížil náskok o minutu a půl, ale Chris Froome měl jednoznačně nejsilnější tým a díky tomu vyhrál. Překvapil mě Nibali. Myslel jsem, že bude závodit s Froomem a Quintanou, ale nevyšla mu forma. Někdy to tak je, uvidíme příští rok.

Na Albertu Contadorovi se podepsala účast na Giro d'Italia?

Říkal jsem už před startem, že na tom nebude dobře, protože byl vynikající na Giru a je takřka nemožné udržet formu do Tour, protože čas mezi závody není dostatečný, aby si odpočinul. Většina lidí očekávala, že na tom nebude úplně ideálně.

Časovka na mistrovství světa

Co říkáte na nevraživost a obvinění z dopingu z řad fanoušků i bývalých cyklistů vůči Froomovi?

Vždycky to trošku bylo, ale letos asi víc vyhrocené. Od diváků mi to někdy přijde za limitem, přece jen mají vůči lídrovi Tour mít nějakou úctu a v jednání hranice.

Plánujete, že příští rok pojedete třetí Tour de France v řadě?

Určitě bych jel rád i příští rok, ale záleží, zda náš tým dostane divokou kartu, což se ještě neví. Příští rok zůstávám v týmu, protože mám pořád platnou smlouvu. Teď mě ještě čekají Czech Cycling Tour, závody v Kanadě a jeden etapový. Pak následuje mistrovství světa. Tam si rád trochu spravím chuť za časovku na Tour.

Dopřál jste si po Tour pořádný odpočinek?

V pondělí po Tour jsem cestoval domů a v úterý jsem nedělal prakticky nic. Mám však ještě závody, takže nemůžu na týden vypadnout a na kole nejezdit. Poslední týden jsem jezdil jednou za dva dny, ale to je po tak těžkém závodě normální.

Vaše přítelkyně prozradila, že se o závodech nerad bavíte. Proč?

Někdy toho člověk má plné zuby. První týden na Tour v balíku panovala neuvěřitelná nervozita, padalo se v místech, kde se jinak nikdy nespadne, jenže jde o největší závod na světě. Jste rád, když máte chvilku klid a nemusíte na závod myslet.

Máte někdy strach v balíku?

Někdy mám, ale člověk to bere jinak, protože v balíku jezdí pořád a ví, že se musí tlačit dopředu, jinak zůstane vzadu a nemá moc šanci.

Měsíc před startem Tour de France jste dokončil bakalářské studium na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Proč tak krátce před závodem?

Dodělával jsem obor Regenerace a výživa ve sportu, měl jsem odstudovaných pět semestrů a na tři roky jsem přerušil. Teď jsem mohl buď školu dodělat, nebo skončit. Zkusil jsem se hecnout a státnice jsou taky za mnou.

Takže jste trénoval a do toho se učil?

Mně to vyšlo celkem dobře, že jsem měl zrovna lehčí týden po závodech, ale člověk musí dělat do školy něco i předtím. Takže jsem se buď učil před tréninkem, nebo po něm. Je to náročné.

Jaký jste student?

Něco celkem šlo, s něčím jsem měl větší problém. Nejhorší byl začátek, když člověk používá svaly a hlavu moc ne, není tak zvyklá, takže do hlavy věci vůbec nelezou. Pak to bylo lepší. (úsměv)

Cítil jste před komisí nervozitu?

Byl jsem trochu víc nervózní než na závodě, které už si člověk vyzkoušel. Státnice člověk nedělá každý den, pro mě byly první. Jednoznačně pojedu raději Tour de France.

Přistupovali k vám učitelé o něco mírněji?

Dva předměty jsem uměl dobře, jeden byl trochu krizový, tam mě dusili. Dostal jsem za E (těsně vyhověl – pozn. red.) a to se taky počítá.

Pustíte se také do navazujícího magisterského studia?

Zatím s tím vůbec nepočítám, dodělání školy bylo hodně náročné. Možná až skončím kariéru.