„Pocity mám skvělé, potřeboval bych se ale pořádně vyspat. Tělo je po tom enormním zápřahu přetažené a nedaří se zaspat. Jsem rád za umístění,“ říká po své životní jízdě na slavné rallye v rozhovoru pro Deník Rovnost Brabec.

Zmiňoval jste, že šlo o váš nejtěžší Dakar. V čem byl tak obtížný?
Šlo o nejtěžší v Saúdské Arábii, úplně nejnamáhavější Dakar byl můj první v Jižní Americe v roce 2018. Tehdy se jelo přes Bolívii, Argentinu a Peru a extrémně se tam střídaly teploty. Tento Dakar byl těžký po závodní stránce, skrz navigaci a rychlost a aby to člověk vhodně skloubil.

Cítil jste, že to letos tak vyjde, nebo jaké jste měl cíle před Dakarem?
V půlce závodu jsem si říkal, že bude štěstí, když skončím do dvacítky. Nikdo z továren ale nevypadl a všichni jeli do poslední chvíle, co to šlo. Jsem s umístěním spokojený a jen mě mrzí, že jsem chytl patnáctiminutovou penalizaci. Říkal jsem si, že letos chci dojet bez pentle.

V předcházejících letech jste přitom na Dakaru často řešil různé patálie, letos jich bylo minimum. Čím si to vysvětlujete?
Jel jsem trošku víc hlavou. Jak byly kamenité úseky, tak jsem vyloženě jel tak, abych šetřil materiál. Vždycky jsem ubral, když nastaly zrádné úseky.

Petr Holík proměnil v Hradci dva samostatné nájezdy.
Oslabená Kometa nepustila Hradec do čela, Zaťovič slaví cenný milník

Přesto se vám jeden nepříjemný incident nevyhnul. V deváté etapě jste se praštilo navigační věž a pak to glosoval, že šlo o ránu jak od Rockyho. Byla to velká komplikace?
Největší problém byl v tom, že jsem se pak nemohl soustředit. Jak jsem dostal ránu od přístrojů, bolela mě celou etapu hlava, což mi dělalo problém.

Na sociálních sítích jste si taky stěžoval na velkou zimu…
Bylo to nepříjemné. Každé ráno, když jsem startoval v půl nebo tři čtvrtě na pět ráno, oblékl jsem se jako Michelin. Zima byla nesnesitelná a zvlášť, když jsem jel dvě stě padesát kilometrů. Nechtěl jsem být úplně promrzlý, pak se může něco stát a člověk si třeba i urve vaz.

Měl jste strach?
Jenom v poslední etapě, když už jsem věděl, že to mám tak suprově rozjeté. Motorku jsem ale měl díky tátovi a mechanikovi Zdeňku Cekrovi tak vyšperkovanou, že mně nedovolila udělat chybu. (smích)

Nejprve jste jezdil za stáj Big Shock Racing. Už druhý rok v řadě ale figurujete v malém týmu svého otce, který vám dělá i mechanika. Jaké to má výhody?
Má to jenom výhody. (smích) Všechno si řešíte sám a neohlížíte se, jestli se náhodou nemá něco udělat jinak. Všechny věci jsem si vyřizoval sám, což mi vyhovovalo.

Jak se projevuje váš otec při závodech?
Dobře. Stojí za mnou a snaží se mě hlavně podpořit. Když jsem přijížděl do cíle etapy, tak jsem vídával, jak sedí na židli a čte si. (smích) Když jsem se přiblížil, bylo ale patrné, že má radost, že jsem se dostal do cíle v pořádku.

V Saúdské Arábii se jela Rallye Dakar už potřetí. Jaká je?
Monotónní, krajina je pořád všude stejná, kdežto v Jižní Americe se to střídalo. Argentina byla zelená, v Peru jsme zase narazili na duny písku. V Saúdské Arábii startujete do etapy a víte, co vás čeká. I co se týče atmosféry, tak byla jasně lepší Amerika. Když si vzpomenu na ty davy lidí…