„Když mně přišla domů pozvánka do repre, celkem mě to překvapilo. Nečekala jsem to,“ přiznává s úsměvem pětadvacetiletá hráčka. „Před odletem do Madridu mají trenéři současný kádr ještě redukovat, tak uvidím, jestli se vejdu i do užší nominace,“ doplnila.

Příjezd do Brna, kde české reprezentantky momentálně absolvují soustředění před červnovou olympijskou kvalifikací, byl pro Rejchovou plný nostalgie. Právě tady totiž vybojovala s juniorským týmem při světovém šampionátu v roce 2001 zlatou medaili. „Hned se mně v Brně oživily všechny vzpomínky. Byl to tehdy super úspěch, moc jsme si to užily. Ani se mně nechce věřit, že už to je sedm let,“ popisuje odchovankyně pražského USK.

V současném seniorském národním týmu se Martina Rejchová sešla hned s několika svými tehdejšími spoluhráčkami. „Vlastně jsme tady z velké části obnovily tu naši tehdejší partu. Jsou tady se mnou taky Míša, Evža, Vesi i Prcek,“ připomněla své basketbalové vrstevnice Hartigovou, Vítečkovou, Veselou a Uhrovou. „Jo a málem bych zapomněla na Terku Brantlovou. S tou jsme se teď viděly snad až po celých těch sedmi letech,“ doplnila jméno reprezentantky hájící barvy ruského Krasnodarsku.

Z českých basketbalistek je Rejchová nejvíc v kontaktu s Evou Němcovou. Rok spolu dokonce působily v italském klubu Chieti. „Tam jsme se hodně skamarádily. Byla jsem jí potom dokonce v Pardubicích na svatbě za svědka. Těším se, že se uvidíme i teď v létě,“ naznačila 194 centimetrů vysoká pivotka.

Rejchová působí v Itálii už šest let, za tu dobu vystřídala tři angažmá. Po tříletém působení v Chieti a dvouletém v Cavezzu odehrála loňskou sezonou v parmském týmu Lavezzini Basket. Její další basketbalová budoucnost je zatím nejistá. „V Parmě mně skončila smlouva, tak uvidím, co dál. Zpátky do Čech se mně ještě nechce, ráda bych nasbírané zkušenosti využila ještě někde v cizině. Mám nějaké nabídky po Evropě, ale zatím to není nic konkrétního,“ přiblížila rodačka z Mariánských Láz­ní.

Měsíc volna po konci italské ligy vyplnila Rejchová cestováním po Itálii a návštěvami známých. „Vzhledem k tomu, že nevím, kde nakonec skončím, pojala jsem to jako loučení. Chtěla jsem se se všemi vidět,“ vysvětlila.