Při závodu Světového poháru v Chile brněnský rodák sestřelil všech 150 terčů. Tohle před ním dokázali pouze Američan Vincent Hancock a Nor Tore Brovold.

Sychra si rekordního zápisu moc váží a ještě víc ho těší, že si prvenstvím zajistil start na letních olympijských hrách v Londýně. ,,Čert vem to dlouhé cestování, hlavně že závod vyšel. Proto jsme v Chile byli,“ říkal šťastný po třicetihodino-vém letu.

Aklimatizoval jste se těžko v neznámém prostředí?
Časový posun byl pouze čtyři hodiny, takže to tak hrozné nebylo. Ke všemu jsme tam letěli pět dní předem, v pohodě jsme se na závod stihli připravit. Je ale pravda, že jsem se budil v pět hodin ráno a pak už nezabral. Byl jsem pořád trochu nedospalej, ale na výkonu se to neprojevilo.

I tak jste měl pěkné sny. Vždyť se vám prý zdálo, že závod vyhrajete…
Nikomu jsem to raději neříkal, ale byl to fakt hodně živej sen. Všechno ze mě spadlo. Až když jsem se probudil, tak jsem byl malinko zklamanej, že to není realita. Něco podobného se mi přihodilo podruhé v kariéře. Říkal jsem si, jestli to není nějaké znamení a ono to tak opravdu bylo. Logicky se to dá těžko vysvětlit.

Jen pro zajímavost. Kdy to bylo poprvé?
V roce 1995. To jsem vyhrál „svěťák“ v Nikósii.

Co si podobný sen účelně naprogramovat na olympiádu do Londýna?
(směje se) Špatné by to nebylo. Věřím na osud. Co se má stát, to se stane.

Vytoužené účastnické místo pro hry v Londýně máte v kapse. Určitě jste si pořádně oddechl…
Jsem hrozně rád. Ulevilo se mně i trenérům. Nyní se můžu svobodně nadechnout a udělat si přípravu podle svého. Už si další podobné zájezdy můžu odpustit.

Takže vám před vrcholy sezony nebude scházet konfrontace s absolutní špičkou?
Má to svoje výhody. Můžu jet například na soustředění do Bělehradu, kde se letos uskuteční mistrovství světa i Evropy.

Co na váš obdivuhodný výkon říkali soupeři?
Potěšilo mě, že se po posledním výstřelu ozval hlasitý jásot. Takový výkon se musí ocenit, i když se jedná o jednoho ze soupeřů. Každý, kdo střílí naši disciplínu, ví, že se tohle mockrát za život nepovede. Nor Brovold (skončil druhý – pozn. red.) mi gratuloval nejvíc, hned mě přivítal do klubu stopadesátkářů.

Přesto, nepošťouchl vás na oko, že on to dokázal už dvakrát?
(směje se) Takhle mě nepopíchl. Třeba to nebylo naposled. Nejdůležitější je, že kvota placy pro Londýn zůstaly v Evropě. Na ME se jich bude udělovat pět, šance na získání druhého účastnického místa bude veliká.

Měl jste během závodu vůbec nějakou slabší chvilku?
Nikdy nevíte, co se může stát. Na druhou stranu, když se daří, můžou třeba padat trakaře, a stejně všechno trefíte. Výkony světové špičky se dnes už v každém závodě blíží absolutním nástřelům. Člověk se snaží si žádné chyby nepřipouštět. Je potřeba být absolutně vyrovnaný.

Takž jste nervozitu nepocítil ani při posledním výstřelu? Neprobíhaly v hlavě myšlenky typu: ,,Teď to zkazím a je po světovém rekordu“?
Už jsem věděl, že i kdybych terč netrefil, olympiádu mi už nikdo nesebere. O to šlo především. Ke všemu poslední holub nepatří mezi ty nejtěžší. Spíš jsem si ho vychutnal.

Určitě také oslavy…
Ono se to tak trochu sešlo. Já jsem vyhrál a Davidovi Kosteleckému se narodil syn. Takže důvodů k oslavám bylo víc. Jak se říká, trochu jsme pustili ventil. Dali jsme si nějaké to pivo a hlavně dobré chilské víno. Udělali jsme si zkrátka pohodičku. Počítám, že ještě něco proběhne teď po příletu.

Měl jste s sebou nějakého talismana?
Nic takového nevozím. Nechci se na to vázat. Třeba bych ho někdy zapomněl a byl z toho zbytečně vykolejenej.

Jaký bude váš další program?
Jak už jsem řekl, budu se připravovat na vrcholy sezony, tedy na mistrovství světa a Evropy.

Takže vás opravdu nemrzí, že se s těmi nejlepšími potkáte až v Bělehradě?
Za kariéru jsem nacestovanej až až. Vítězstvím v Chile jsem se automaticky kvalifikoval do finálového závodu Světového poháru. Navíc tím, že z dalšího účinkování odstupuji, dostanou šanci vystřílet olympiádu další naši kluci. Nechci být žábou na prameni. Moc bych si přál, abychom do Londýna jeli ve dvou.