Napadlo vás, že dostanete tolik prostoru?

Vůbec jsme to nečekala, v předešlých zápasech jsem totiž nehrála. Když na mě trenér ukázal ve druhé čtvrtině, tak jsem si říkala: Vážně já? Ale jsem moc ráda, že to vyšlo.

S jakými úkoly jste na hřiště šla?

Žádné konkrétní mi nedával, prostě mi jen řekl, abych vystřídala svoji spoluhráčku.

Odehrála jste přes sedmnáct minut, takže jste se s nepříjemným soupeřem asi popasovala dobře…

Byla jsem ze sebe dost překvapená, ale fakt jsem spokojená, že jsem ukázala, že na to mám.

Což se ovšem nedá říct o výkonu týmu… Kde vidíte hlavní příčiny porážky?

Úvod nám vůbec nevyšel, zaspaly jsme začátek, pak jsme se těžko chytaly. Soupeř nás předčil úplně ve všech aspektech, na doskoku byl vyšší a silnější, hrál rychleji. Naopak my jsme chtěly hrát rychle dopředu, protože je to naše výhoda, ale vůbec jsme tak nehrály. Všechno bylo špatně už od začátku.

Ukázal vám zápas v Miškolci, že EuroCupu je na výrazně vyšší úrovni než česká liga?

Je to mezinárodní soutěž, můžeme se porovnat s těmi nejlepšími družstvy v Evropě a je vidět, že tam jsou hlavně větší a silnější hráčky než v ligových družstvech.

Jaké pro vás byly souboje se statnými pivotkami soupeře?

Je to hodně těžké. (smích) Mají o dvacet kilo víc než já. Když do nich zatlačím, pohnou se o milimetr, a když to udělají ony, odletím o dva metry. V tom je největší rozdíl.

Takže vás čeká hodně času v posilovně?

Ano, asi budu muset chodit. (smích)

Vytěžuje vás ale dost také škola. Máte čas vyrazit si na chvíli do města?

Ani ne. Pendluju mezi internátem, školou a halou, moc času chodit do města nemám. Ale centrum je krásné, dá se tam posedět ledaskde. Jsem tu čtyři měsíce a už jsem si zvykla, líbí se mi tady.

Co vlastně studujete?

Biomedicínské inženýrství. Můžu potom pracovat v nemocnici. Nebo také ve firmě vyrábějící stroje, které studuji a ukazovat je v nemocnicích. Mám víc možností.