Stylově v brněnském Komárově, kde v extralize hájí barvy Draků, uzavřel osmnáct let trvající éru v národním týmu. „Bylo to neskutečné, ani v hloubi duše jsem si nikdy nepředstavoval, že v nároďáku takhle skončím. Na vlastním stadionu, před zraky veškerých fanoušků, rodiny, všech spoluhráčů a lidí, kteří se kolem motají. To nemohlo dopadnout líp. Nepamatuji si z baseballu ani z jiného sportu nikoho, kdo by prožil něco takového. Poslední zápas a ještě vítězný na mistrovství Evropy. Jsem strašně vděčný, že jsem to mohl zažít,“ rozplýval se Hajtmar.
Na stadionu, kde před měsícem oslavil šestnáctý extraligový titul, nechyběla při jeho reprezentační derniéře rodina, přátelé, známí. „Přijelo moc lidí, kteří na baseball ani pravidelně nechodí, pak mi posílali fotky, videa, všechny jsem nestačil pozdravit. Na hřiště se nahrnulo strašně moc lidí, hodinu jsem stál, fotil se a podepisoval. Bylo to úžasné, užil jsem si každou vteřinu,“ popsal Hajtmar.
Emoce se mu dařilo poměrně držet do chvíle, než za ním na hřiště přišla maminka. „Nenaplánoval jsem si takový poslední zápas, myslel jsem, že zamávám lidem a půjdeme do šatny, ale pak vstali a křičeli moje jméno. Ještě jsem se držel, ale když přišla máma, bylo mi jasné, že se rozbrečím. Máma, táta a brácha byli u toho, vozili mě ještě do Zamilovaného hájku. V tu chvíli jsme si s mámou nemuseli nic říkat, objala mě a brečel jsem,“ přiznal šestatřicetiletý vnitřní polař.
Na mistrovství Evropy sice Hajtmar nepatřil pravidelně do základní sestavy, ovšem už před utkáním s Izraelem věděl, že nastoupí. „Každý měl nějakou roli v týmu, byl jsem na turnaji připravený na určité situace, ale naše výsledky byly takové, že jsme o deset vyhráli, nebo prohráli, takže jsem se do hry tolik nedostal. Když nedopadlo čtvrtfinále, Cháďa (trenér Pavel Chadim – pozn. red.) mi řekl, že chce, abych začínal poslední zápas, ať se děje cokoli, ať Francouze porazíme, nebo ne. Toho si moc vážím,“ řekl Hajtmar. Čeští baseballisté zápas s Francii zvládli suverénně, vyhráli 11:1, takže proti Izraeli šlo o páté místo.
Hajtmar se stal jediným českým baseballistou, který zasáhl do všech tři evropských šampionátů, které České republika hostila. Patřil do mužstva jak v roce 2005, tak i v roce 2014. „Hrál jsem s nejlepšími baseballisty té generace. Když mi bylo osmnáct, seděl jsem tam jako nejmladší s těmi, na které jsem se chodil dívat. Pak jsem hrál pár let v Americe a když jsem se vrátil, už jsem měl jinou roli, lídra, který má zkušenosti a měl by mužstvo táhnout. Plno klukům jsem pomáhal dostat se do Ameriky, abychom posunuli český baseball, ať už to byli Vojta Menšík, Marek Chlup, Daniel Padyšák, Martin Mužík. Bylo to nádherné a teď se kruh uzavřel,“ podotkl profesí obchodní zástupce.
Když má jmenovat největší moment reprezentační kariéry, má jasno. „Je to kvalifikační turnaj v Regensburgu. World Baseball Classic je ta druhá nejlepší věc, co se stala, český baseball šel dopředu a lidi ho začali sledovat, ale nebýt Regensburgu, kam jsme jeli po sezoně jako outsideři a dostali první nálož od Španělů, nikdy by nevznikla taková Evropa. Zájem fanoušků se zvedl po World Baseball Classic. V Japonsku jsme si užil dva nádherné zápasy, vítězství s Čínou a duel s Japonskem jsou nezapomenutelné, ale nejdůležitější byl pro mě Regensburg. Porazili jsme Španěly ve finále, kteří se dívali, co se vlastně stalo,“ líčil Hajtmar.
Na domácím mistrovství Evropy toužili čeští baseballisté po medaili, nakonec stejně jako před dvěma lety v Itálii obsadili pátou pozici. „Cíl byla samozřejmě medaile, v první řadě přišlo zklamání s Brity, kteří byli ve čtvrtfinále lepší. Mají v týmu Američany, top hráče, kteří budou hrát v MLB. Šlo o podobně silný tým jako minulý rok Španělé, když jsme je porazili, ale tam jsme hráli absolutně špičkový baseball s výborným házením, neudělali jsme chybu. Tak se papírově silnější týmy dají porazit, ale třeba jen jednou z pěti zápasů. Nemáme šířku kádru, abychom je porazili pětkrát z pěti duelů. Věřili jsme, že čtvrtfinále dáme, ale prohráli jsme dva zápasy s týmy, které hrály ve finále, takový byl los. Český celek však má obrovský potenciál do budoucna a je jen otázka času času, kdy medaile bude,“ prohlásil Hajtmar.
Přestože se po osmnácti letech rozloučil s národním týmem, s baseballem ještě nekončí. „Reprezentace je obrovská prestiž a Draci jsou zase srdcová záležitost, takže v extralize budu pokračovat. Vždy jsem miloval být v týmu s dvaceti hráči, kteří chtějí vyhrát. Oslavy titulu jsou nejkrásnější, ale když má člověk na sobě reprezentační dres na světové scéně, je to nádhera,“ dodal.
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
