Překvapilo vás, že do semifinále mistrovství světa prošly Nový Zéland, Austrálie, Jihoafrická republika a Argentina?

Postupují favorité z jižní polokoule, což se předpokládalo. Největší překvapení svěťáku zatím bylo Japonsko, které sice třikrát vyhrálo, ale mělo smůlu, že mu body na postup nestačily.

Poprvé v historii chybí v semifinále evropské mužstvo. Věřil jste některému?

Překvapilo by mě, kdyby tam prošel někdo z Evropy. Mohlo postoupit třeba Irsko přes Argentinu, ale mělo hodně zraněných. Wales taky vypadal nadějně, jenže ve čtvrtfinále nezahrál to, co ve skupině, což je škoda.

Už ve skupině skončili domácí Angličané. Měli na postup?

Domácí tým je vždycky pod velkým tlakem. I na Novém Zélandu před čtyřmi roky ležela obrovská psychická zátěž. Nemůžu se vžít do toho, jak na ně tlačí média, je to obrovský kolotoč a všechno z týmu spadlo až se závěrečným hvizdem finále.

Obhájí Novozélanďané jako první tým v historii titul?

Záleží na týmové pohodě, stejně jako třeba u hokejistů. Nejhorší je obhajovat, překvapit může každý. S Austrálií jsou mí největší favorité, ale spíš věřím All Blacks.

Fandíte Novému Zélandu?

Líbí se mi svým stylem hry, je nádhera se dívat na něj nebo Austrálii, celý turnaj ukazují krásné ragby. Přál jsem i Walesu, který vypadal, že se může poprat i o finále, ale prohrál s Jihoafrickou republikou.

Co obdivujete na Novozélanďanech či Australanech?

Vesměs techniku a hravost, mají hru v srdci. Taky mi připadá, že mají oči všude, zdobí je obrovský cit pro hru. Líbí se mi, že hrají tvrdě, ale nejdou na krev, baví se, což vidím i u ostatních týmů z jižní polokoule. V jejich hře je lehkost, nejsou agresivní.

Jaký hráč vás zaujal?

Je jich dost, vazač Nového Zélandu Read, kapitán McCaw. Vesměs každý si hráče spojí se svým postem. Spíš i sleduji, jak vystupují na hřišti, jak si hru užívají, v tom je krása. Nefrajeří, reprezentují svoji zem. Všechna děcka teď zase chtějí kopat jako Carter a oblékat dresy hvězd jako v každém sportu.

Popichujete se se spoluhráči v Dragonu, kteří fandí jiným týmům?

V Dragonu máme Angličany, už s nimi jsme se hecovali, když hráli s Velšany, klasicky pořád ukazují dva prsty. Vesměs se fandí ragby, náš tým na šampionátu není, není komu jinému fandit.

Může český tým někdy na mistrovství světa hrát?

Dokážu si tam český tým představit, hráče bychom měli, ale chybí zázemí. Na mistrovství hrají Namibie, Uruguay, což taky nejsou země s velkou ragbyovou tradicí. Jenže máme přísná kritéria k postupu z evropské skupiny přes Gruzii či Rumunsko s profesionálními hráči, které mají větší základnu. Jeden rok hráli na mistrovství Španělé či Rusové, pamatoval jsem si některé kluky, proti kterým jsem ještě nastupoval.

V extralize patří Dragonu páté místo. Zažije lepší sezonu než loni?

Zatím jsme na dobré cestě, náš cíl je play off. Nechceme opět skončit v barážových pozicích, je hodně stresující, když člověk až do poslední chvíle myslí na to, že může spadnout. Pokusíme se dostat do finále, vždycky se hraje o placku na krku.

Mluví se o extraligovém utkání Dragonu s Vyškovem na fotbalovém stadionu za Lužánkami. Co na to říkáte?

Pamatuji si, že ještě jako hodně malý kluk jsem tam jednou hrál a byl z toho docela průšvih, fotbalisté nás neměli moc rádi. (úsměv) Ve své době šlo o největší stadion, kam se sportovec mohl dostat a byla by to nádhera. Bavil jsem se o tom i s klukama z Vyškova, duel je v plánu, ale nic stoprocentního nevíme.