„Sledoval jsem trochu domácí knihu rekordů a napadlo mě, že bychom se mohli taky o něco pokusit. Jsme rodina, kde hrajeme všichni aktivně stolní tenis, navíc na solidní úrovni. A dcera se měla ten rok vdávat, takže by ztratila naše příjmení. Napadlo mě, že je právě vhodný čas,“ líčí okolnosti rekordu nejstarší z rodiny Trávníčků Rudolf, jenž je zároveň předseda oddílu Brno-Bystrc.

Zatímco jeho manželka Eliška a syn Tomáš hrávali v té době stolní tenis závodně, dcera Lucie už „rodinnému“ sportu neholdovala. „Byl to oříšek. Museli jsme ji přemlouvat, ale nakonec se nechala přesvědčit a začala trénovat,“ usmívá se při vzpomínce Trávníček.

Brněnští hokejisté (v bílém) třemi využitými přesilovými hrami zdeptali Liberec a zvítězili 3:0.
Druhá nula pro Furcha v řadě, Kometa rozcupovala Bílé Tygry v přesilovkách

Duel proti Sokolu Brno na konci března roku 2017 byl ideální příležitostí k vytvoření rekordu, protože v soutěži už bystrckému celku o nic nešlo. „Schylovalo se ke konci sezony a již se nehrálo ani o postup, ani o sestup. Takže nás kluci, co patřili k A týmu, pustili si zahrát. Kmenový hráč v sezoně byl jen syn, já na soupisce figuroval jako náhradník,“ vzpomíná Trávníček.

Toho překvapilo, s jakou pečlivostí zástupci z muzea rekordů k události přistoupili. „Až mě udivilo, jak není jednoduché projít filtrem k uznání rekordního počinu. Docela nás lustrovali,“ přesvědčuje první muž bystrckého klubu.

Alexander Choupenitch ovládl prestižní turnaj v Paříži.
Choupenitch ve formě. Vyhrál turnaj v Paříži, porazil olympijského vítěze

Jeho tým sice favorizovanému Sokolu nestačil a prohrál 2:10, o výsledek ale tolik nešlo. „Byla to velká show a přišlo i dost lidí na to, jak stolní tenis není divácky moc populární sport. Pro všechny šlo o velký zážitek. Prožívali jsme to intenzivně a celá rodina si zápas užila. Dostali jsme certifikát, máme vše zdokumentované. Po utkání jsme šli posedět a oslavit to i s komisařkou z muzea rekordů,“ pátrá v paměti Trávníček.

V době rekordu mu bylo pětašedesát let, stolnímu tenisu se věnuje závodně i o necelých šest roků později. „Pořád mě to baví, i když je pravda, že ve stolním tenise je taková zakonzervovaná společnost a někdy už to je trochu ponorka. Takže občas bojuji s motivací, ale dělám to hlavně pro své tělo,“ dodává vášnivý sportovec, který se stále věnuje taky nohejbalu nebo tenisu.