Výš nikdy nebyl. Pozor, nemluvíme o horolezci. Řeč je Lukáši Rosolovi. Český tenista o vyhrál challenger Strabag Open, což brněnského rodáka vyšvihlo na 116. místo žebříčku ATP. Rosolovo dosavadní maximum leželo o sedm příček níž. Pětadvacetiletý hráč na cestě z titulem z pražské Štvanice udolal pět soupeřů. V semifinále i finále sledoval skreče svých protivníků. „Je mi to líto. Je krásné ukončit zápas posledním míčkem,“ povídá.

Jak jste se cítil po vítězství?
Je to jeden z mých největších úspěchů. Porazil jsem dobré soupeře. Neměl jsem ani jeden lehký zápas. Pocity byly skvělé, akorát mi je pokazily dvě koncovky, kdy mi soupeři bohužel vzdali. Jenže to je tenis, s tím nic nenadělám. Asi jsem byl líp připravený.

Kategorii challengerů jste vyhrál počtvrté. Kam řadíte tento turnaj?
Dá se říct, že je to moje největší vítězství, a to ze dvou důvodů. Vyhrál jsem doma a přidali jsme k tomu s Frantou Čermákem i výhru ve čtyřhře.

Český turnaj jste už jednou vyhrál.
Vyhrál jsem loni v Ostravě, čehož si velice cením. Při domácím vítězství se podělím o radost s lidmi kolem sebe, kteří mě tlačí za úspěchem. Je fajn, když mi pomůže fandění.

V semifinále vám vzdal bývalý pátý hráč světa Fernando González a ve finále Američan Alex Bogomolov.
Je mi to líto. Vždy je krásné ukončit zápas posledním míčkem. Zažil jsem takovou výhru napůl, ale i ta se počítá.

Jste 116. ve světovém žebříčku. Kam letos vystoupáte?
Neobhajuji do konce roku na turnajích už moc bodů, takže se chci dostat výš než jen do první stovky. Můj cíl je udržet se v ní několik let. Je mi jedno na jakém místě, ale chci tam dojít co nejdřív.

Máte nějaký tenisový sen?
Měl jsem sny jako kluk, ale teď už žiju spíš realitou. Pilně na sobě pracuji a snad si brzy porovnám síly s elitou.

TOMÁŠ VALAŠKOVČÁK
MAREK TĚŠÍK