Nejlepší ligou amerického fotbalu na světě je bezpochyby americká NFL. Díváte se na zápasy a inspirujete se chováním rozhodčích v této soutěži?

Na zápasy se divám stejně jako každý, kdo se o americký fotbal zajímá. NFL je však úplně jiná galaxie. Česká liga taková nikdy nebude. Ale samozřejmě lehce opisuji styl amerických rozhodčích a inspiruji se.

Od roku 2017 mají rozhodčí v české lize k dispozici video. Jak velký pomocník to pro vás je?

Je to u televizních zápasů. Myslím si, že je to pomocník hlavně pro týmy, protože trenér může požádat o přezkoumání situace na videu. Pro rozhodčího je to výhodnější v tom smyslu, že neudělá moc významnou chybu, která by ovlivnila výsledek zápasu. Na druhou stranu je to pro nás rozhodčí i těžší, protože musíme znát perfektně pravidla. Už se nejde vymluvit na to, že jsem něco špatně viděl. Kdybych rozhodnul špatně po videu, už je to velký problém.

Zápasy amerického fotbalu řídí v české lize pět až sedm rozhodčích. Jak mezi sebou komunikujete?

Rozhodčí mezi sebou komunikují převážně pomocí neverbálních interních signálů, kterých je hodně. Když se řeší něco složitějšího, tak to samozřejmě musíme komunikovat slovně.

Zápasy se hrají v české lize na čtvrtiny po dvanácti minutách. Ne jako v Americe, kde trvají patnáct minut. Jsou pro rozhodčího fyzicky náročné?

Něco málo rozhodčí naběhají, ale v Evropě jsou často rozhodčími starší a tlustší pánové. Rozhodně to není tak náročné, jako třeba kopaná. Já osobně běhám rád, ale kdyby rozhodčí hodně nechtěl, nemusel by se téměř ani rozběhnout. Stačí, když zajde jednou za týden nebo za dva do posilovny, kde něco málo uběhne. V zápase rozhodčí naběhá něco okolo devíti kilometrů.

Jak dlouho se věnujete přípravě na zápas?

Jelikož jsem v komisi rozhodčích, tak mentoruji a koordinuji všechny ostatní rozhodčí. To mi zabere dost času. Na televizní zápas nebo finále se rozhodčí připravují třeba i celý den. Na normální zápas jsou to třeba dvě až tři hodiny.

V americkém fotbalu nastupuje velké množství hráčů. Připravujete se i na jednotlivce?

Naše liga je malá a já už hráče znám. Vím, kdo je problémový, kdo dělá zákeřné fauly, nebo s kým se bude dát mluvit. Je to pořád dokola.

Jakou roli hraje při práci rozhodčího amerického fotbalu psychika?

Zcela zásadní. Většina nových rozhodčí to nezvládne právě po psychické stránce. Fyzicky nebo po stránce naučení pravidel to není takový problém. Nikdo nepočítá s tím, že po roce pískání bude znát perfektně všechna pravidla. Trenéři a někdy i hráči dokáží rozhodčího přesvědčit, že je nejhorší na světě. Není jednoduché se s tím vyrovnat.

Richard Gazdík
Narodil se 22. června 1986 v Brně. Americký fotbal začal hrát v šestnácti letech a věnoval se mu dva roky v juniorských soutěžích. Po té skončil kvůli studiu vysoké školy. Pracuje jako zubař. Jako rozhodčí amerického fotbalu si přivydělává od svých jednadvaceti let. V české lize patří mezi nejzkušenější. Rozhodoval poslední tři finálová utkání. Mezi jeho koníčky patří cestování, procházky se psem a sledování filmů.

Americký fotbal je dost tvrdý a agresivní sport plný adrenalinu. Není někdy problém s hráči na hřišti komunikovat?

Určitě ano. Hráči na hřišti jsou jako lidé v běžném životě. Někteří jsou racionální a jiní iracionální. Iracionalita s sebou nese emoce, kterých jsou hráči plní. Když je hráč naštvaný a má svoji pravdu, nic mu racionálně nevysvětlíte. Rozhodčí však musí rozlišovat, s kým v danou chvíli komunikuje.

Tykáte hráčům, nebo vykáte?

V americkém fotbale si všichni tykají. I když se neznají. Je to taková kultura našeho sportu.

V české lize hraje také mnoho cizinců. Jak komunikujete s nimi?

Úplně stejně jako s českými hráči. Oni chápou, že hráči se nemají s rozhodčími moc bavit a když už, tak velmi slušně. Když jim řeknu stop, tak oni opravdu ztichnou. Češi toto neznají. Pořád by mluvili.

Stalo se vám někdy, že byl hráč vůči vám agresivní?

Ano, stalo se to. Pískal jsem jednou halový turnaj, který byl celý den. Sešli se tam i hráči, kteří už běžně nehrají, a popíjel se tam alkohol. Já jsem udělal nějaké rozhodnutí a jednomu hráči se to nelíbilo. Vůči hráči nesmí být rozhodčí nikdy submisivní. On byl ale takový dvoumetrový pořízek. V téhle situaci jsem měl i strach, ale to nesmíte dát najevo. Ze zápasu jsem ho vyhodil.

Jakým způsobem si na hřišti vytváříte respekt?

Respekt je primární věc. I když rozhodčí udělá chybu, je nutné, aby ho hráči respektovali. Základem je neviditelná bariéra, kterou rozhodčí musí udržovat. Další důležitá věc je, jak u toho rozhodčí vypadá. Respekt si musí budovat také svým chováním a neverbální komunikací. S většinou hráčů se znám, takže s nimi je komunikace specifická. Když ale toho hráče neznám a něco si ke mně dovolí, tak ho musím zpražit.

Při takto tvrdém sportu se často hráči zraní. Zranil jste se při zápase někdy vy?

Ne, to se mi nestalo. Rozhodčí se nemá moc jak zranit. Sem tam se může omylem srazit s hráčem, ale nestává se to často. Jinak tam hrozí zranění jako rozhodčím v jiných sportech.

Hráči na sobě mají mnoho chráničů. Máte na sobě také nějaké?

Já mám pouze neviditelnou bariéru. Nic jiného není třeba. Když spadnete, tráva je měkká. Chrániče nepotřebuji.

Mnoho sportů se potýká s problémem simulace hráčů. Jak je to v americkém fotbale?

U nás to tak není. Je to okrajová záležitost. V americkém fotbale není faul, když vás někdo zraní. Zranění nepředstírá nikdo. Předstírat faul se možná někdo snaží, ale to jde strašně vidět a rozhodčí na to nereagují.

Vytváří na rozhodčí nějaký tlak trenéři?

Jedna z prací trenéra je vytvářet tlak na rozhodčí pro případ, kdy nastane nějaká nejednoznačná situace a rozhodčí bude moci rozhodnout pro jeden i druhý tým. Ale je to správně, je to jejich práce. Jen to musí mít přesné limity. Problémem u nás je, že hráči, kteří v naší lize nejsou profesionálové a často jdou v pátek do hospody a v sobotu na hřiště, tuto práci trenéra nechápou. Myslí si, že jsme se proti nim spikli a jsou frustrování. Mají pocit, že je vše zbytečné a začnou dělat blbosti a záludné fauly.

V české nejvyšší soutěži je pouze sedm týmů. Je to spíše výhoda, nebo nevýhoda, že rozhodujete zápasy stále stejných týmů?

Pro mě osobně je to spíše výhoda v tom, že všechny znám. I když mají týmy pocit, že jsem je v minulých zápasech poškodil, tak já si většinu věcí dokáži obhájit na videu. Oni poté přijdou a dají mi za pravdu. Když děláte dobrou práci a vyvíjíte na sebe tlak, tak nevadí ani, když pískáte stále stejné týmy.

V nejvyšší soutěži hrají dva brněnské týmy. Brno Alligators a Brno Sígrs. Je mezi nimi cítit rivalita?

Rivalita tam určitě je. Sígrs jsou vlastně takoví odpadlíci z Aligátorů. Aligátoři mají dlouhodobý program postavený na slušných a sportovních základech. Sígrs dávají za dost spíše svému jménu. Je to taková divočina, ať už po trenérské nebo hráčské stránce. Když se potkají, je to jiný zápas. Na zápas Brno proti Plzni přijde třeba sto lidí, na brněnské derby ale například šest set.

Setkal jste se někdy s korupcí nebo jiným ovlivňováním zápasů?

Mám kamaráda, který píská kopanou, a vím, jak to je tam. V našem sportu to tak není. Těžko říct proč, také jsem nad tím přemýšlel. Ale ještě nikdy jsem se s tím nesetkal.

Může se člověk uživit pouze jako rozhodčí amerického fotbalu?

To by člověk musel být velmi skromný. Je to víkendová práce a ne celý rok. Musel by si vystačit třeba s deseti tisíci za měsíc a to je, když je sezona. Já jsem zubař a to je moje hlavní zaměstnání. Rozhodčího amerického fotbalu beru jako dobrý přivýdělek. Hlavně mě to ale baví a je to můj koníček.

Jak velké odměny za zápas jsou?

Rozhodčí má od pěti set korun do patnácti set korun. Záleží, v jaké je kategorii, a jak napíše test. Plus hlavní rozhodčí má o dvě stě korun více. Takže maximální částka, na kterou se můžeme dostat, je tisíc sedm set korun za zápas.

Rozhodoval jste poslední tři finálová utkání nejvyšší soutěže. Co to pro vás znamená?

Czech bowl je pro všechny rozhodčí odměna. Když vás vyberou, je to naznačení, že postupujete správným směrem. V současné době je ale pouze asi devět až deset rozhodčích, u kterých bych se nebál, že ve finále neudělají velkou chybu.

Chtěl byste pískat i to následující?

Ono to tak asi skončí. (smích) Ale určitě ano, je to prestižní věc a vždycky bude.

Máte jako rozhodčí nějaký sen nebo cíl?

Já už v podstatě nemám kam jít. Tady v Česku už nic víc není a v zahraničí se nikam moc nedostanete. A rakouskou ligu už pískat nechci. A dostat se do Ameriky je nemožné.

Proč už nechcete do rakouské ligy?

Je náročné se mezi místní rozhodčí dostat. A také mnoho času strávíte na silnici a já chci mít také nějaký osobní život o víkendu. A finančně to není také tak výjimečné.

Co chybí českému americkému fotbalu, aby se dotáhl na špičku?

Popularita. Čím více lidí to bude sledovat, tím víc bude sponzorů a tím více bude televizních zápasů. Úroveň potom bude vyšší. Návštěvnost finálových zápasů se pohybuje okolo dvou až tří tisíc diváků a to mi přijde hodně málo. Například na finále baseballu přijde stejný počet lidí. A proti němu je finále amerického fotbalu profesionální akce a i herně mi to přijde atraktivnější. Pomůže také to, když se bude americká NFL více vysílat v televizi a přivede to lidi k našemu sportu. V první lize jsou hráči, kteří na sobě hodně pracují a mají velmi dobrou úroveň.

JAN VOSTAL