To je na programu za necelé tři týdny.„Hlavně po startu mám ještě rezervy," upozorňuje.

Co se musí sejít, abyste překonal nejen kvalifikační limit, ale také vlastní očekávání?

Hodně věcí. Samozřejmě zdraví, nesmíte být před závodem nemocní. A samozřejmě forma. Ta mi přišla. Jde o mistrovství republiky, což je jeden z halových vrcholů, není problém se správně namotivovat.

Našel jste po rozebrání vítězného běhu nějaké rezervy?

Hlavně na začátku. Mám problém s náběhem a s první mezerou. Jak se rozběhnu, tak od druhé třetí překážky je to v pohodě.

Jak se dá udržet nebo znovu načasovat forma na vrchol, který vás čeká za tři týdny?

Vložím si nějaké prvky přípravy, říkáme tomu minicyklus. Tréninkově si zaběhnu mistrovství Slovenska. A ještě mě čeká mítink v O2 areně.

Praha Indoor 2014 láká všechny atletické příznivce. Jak se těšíte na teprve druhé atletické představení v nejlepší české hale?

Bude to skvělé. Přijede velká konkurence, třeba světový rekordman Dayron Robles z Kuby a já nevím kdo ještě. Navíc to bude pro nás i pro halu test. Příští rok bude halové mistrovství Evropy právě v Praze, tak si můžeme vyzkoušet povrch.

Vraťme se ještě k mistrovství republiky. Na vaší trati v ženské kategorii došlo k situaci, kterou vám nezávidím. Vaše sestra o setinu porazila vaši přítelkyni. Komu jste přál vítězství?

(Smích) Tak to je těžká otázka. Já samozřejmě přeju úspěch oběma. Ideální pro mě bylo, když před třemi lety došlo na "mrtvý" závod a ve stejném čase vyhrály obě.

Nedošlo na tichou domácnost?

Ne, to vůbec. Katka (Čechová, přítelkyně – pozn. red.) říkala, že jen od sestry porážku bere, je to v rodině. Ale od nikoho jiného. (úsměv)

Rodiče ovšem museli mít z vašich velkou radost.

Rozhodně. Byli moc spokojení. Co víc si mohli přát.