Český reprezentant přivezl z mistrovství světa v kolumbijském Cali stříbro. Po jeho boku tentokrát bojoval Vojtěch Hačecký, který nahradil zraněného Jiřího Hochmanna, s nímž Bláha na světových šampionátech získal stříbro s bronzem a k tomu dva tituly evropských šampionů. „Mám velkou radost, že s Háčou máme první velkou medaili," prohlásil šestatřicetiletý dráhař pražské Dukly Bláha.

Takže vám Vojtěch Hačecký hodně děkoval?

To nemusel, je to z poloviny jeho úspěch. (smích) Už je dost zkušený závodník, byli jsme spolu osmí na mistrovství světa v Melbourne, vyhráli jsme Světový pohár v Číně. Známe se a umíme spolupracovat.

Madison se jezdí na dvě stě kol, padesát kilometrů. Jak náročný byl závod v Cali?

Oběma se nám jelo dobře, možná jsme mohli zvolit i těžší převod, což si obvykle po závodě nemyslíme. Většinou aspoň jeden trpí jako zvíře. Asi jsme měli lepší formu než v někdy předtím.

Máte ve sbírce dvě stříbra a bronz. Zlato vám ale stále chybí…

Bylo by super, ale viselo moc vysoko, narazili jsme na lepší dvojici Španělů. Nemohli jsme je dohnat, posbírali dost bodů. Ještě víc jich měli suverénní Belgičané, kteří byli možná až moc aktivní ve sprintech, což je ve finále stálo titul, když nedali kolo náskok.

V cíli se Belgičané radovali ze zlata, až po švýcarském a španělském protestu rozhodčí prozkoumali video, které potvrdilo, že nezískali kolo navíc jako čtyři dvojice včetně vás a skončili až pátí. Tušil jste po dojezdu, že se radují zbytečně?

Na konci jsme se hodně snažili, aby Belgičané kolo nedali, ale jistí jsme si nebyli, protože situace byla nepřehledná. Na výsledkové tabuli dlouho figurovali jako vítězové, klesli až po protestu.

Stále vám schází velká individuální medaile, ve scratchi jste v Cali skončil až patnáctý. Co vám k ní chybí?

Medaile je pořád stejně daleko, chybí mi asi víc štěstí. Ne že bych ho neměl, ale ve scratchi ho potřebujete víc než v bodovačce. Máte jeden pokus, letos jsem zkusil nástup, ale peloton mě dojel a v následném úniku už jezdci získali kolo navíc. Scratch je hrozná loterie.

Už je vám šestatřicet let. Jak dlouhou chcete o medaili bojovat?

Ještě rok chci závodit. Dokud bude manželka na mateřské, mám volné pole působnosti. (úsměv) Nechci skončit a ohrozit rodinný rozpočet.

V Kolumbii vás na každém kroku hlídala policie. Přišla vám opatření adekvátní?

Nevnímal jsem něco extra nebezpečného. Nakupovali jsme si i sami. Jen když jsme se jeli podívat na sochu Ježíše Krista, policisté nás pro jistotu doprovázeli. A hlídali silnice při přejezdech na dráhu, protože tam mají hrozný chaos.

Takže jste se nebál?

Samozřejmě nevíte, co si lidi myslí, i když se na vás usmívají. Kriminalita tam je vysoká. Povídá se, že se před lety jel jeden Rus projet do hor a už se nevrátil. Ale nijak hrozně jsem se necítil.

Jakou atmosféru vytvořili kolumbijští příznivci?

Především při víkendových závodech jich přišlo hodně a byli super. Viděl jsem bodovačku, kterou vyhrál domácí Ávila, a diváci vytvořili neuvěřitelný kotel.

Město jste si prohlédl?

Už jsem tam byl před třemi lety na Světovém poháru a není tam nic k obdivování. Cali má chudé části, kde lidi žijí ve slumech. Na dovolenou bych tam nejel, ale mají výbornou kávu. Pár balení jsem si dovezl. (úsměv)