„Sedlo mi to, první tři kiláky se mi plavalo nádherně a stačilo to na vítězství, i když jsem si myslela, že holky pojedou mnohem rychleji," říká jedenatřicetiletá Rybářová.

Krnov jste měla jako kontrolní závod po měsíci přípravy, proto jste nemyslela na výraznější úspěch?

Nečekala jsem nějaký zázrak a organizátora jsem přemlouvala, aby mě nedával do poslední nejrychlejší rozplavby, kde měl přece jen nasmlouvané cizince a největší špičku, i v ženském obsazení přijela reprezentace a v Krnově se sešli ti nejlepší. Říkala jsem, že když holky půjdou do poslední sobotní rozplavby, ať mě nechá jen odplavat v pátek. Pak jsem to trošku schytala.

Porazila jste Lenku Štěrbovou i účastnici olympijských her v Riu de Janeiro Janu Pechanovou. Čím to?

Příjemně mě to překvapilo. Jako dálkový plavec, který se specializuje na dlouhé tratě, neumím obrátky v bazénu, což všichni vědí a v Krnově na pětadvacetimetrovém děláme 199 obrátek. Dá se při nich strašně získat i ztratit. Kdyby se plavalo na padesátce, třeba byl čas vůči ostatním o to lepší, ale v pětadvaceti­metrovém bazénu jsem kvůli obrátkám a po měsíci tréninku nic nečekala. Spíš jsem počítala s mnohem lepším výkonem od holek, které jsou rychlé na osm set a patnáct set metrů. Taky Jana Pechanová tam před rokem měla čas dvě minuty pod hodinu, velice dobře plavaly sestry Benešovy.

Jak dálková plavkyně zvládá 199 obrátek?

Musím se vždycky srovnat, orientace v prostou v malém bazénu je pro mě náročná, ale jde jen o pět kiláku, delší závod už se tam moc nedá. Ruský plavec Jevgenij Dratcev, který vyhrál mezi muži, taky trénuje na padesátce a tohle byla jedna z jeho prvních pětek v krátkém bazénu. Nejsem jediná, pro koho to bylo jiné.

Motivoval vás úspěch v Krnově do dalších bazénových závodů?

Nemám to špatně najeté, jen musím pokračovat dál, takže se do bazénu zase vrátím. Moc závodů teď není, chystám se především v létě mistrovství světa na Balaton, kde chci zkusit desítku a pětadvacítku. První kvalifikační závod v České republice na pět kilometrů, kdy musíme splnit čas na tyto disciplíny, bude až v dubnu v bazénu. Abych neměla půl roku díru, chci odjet do Argentiny, kde se někdy začátkem února plave 57 kilometrů za Santa Fe do Corondy.

Takže většinu zimy strávíte přípravou v bazénu?

Bazén je pro mě důležitý, nemůžu ho úplně opustit. I kvalifikace na otevřenou vodu se plní v bazénu, aby vedení vidělo, jakou máme rychlost, což je důležité vůči světové konkurenci. Kdyby se počítala jen první dvě místa v národní kvalifikaci, můžeme plavat hrozně pomalu a nemá to na Evropě smysl.

Kolik času teď strávíte v bazénu?

Jde teď o naplavání kilometrů, takže mám dvouhodinové tréninky dvakrát denně. Asi mi to nějak stačí, regenerace už je u mě pomalejší. Mám novou tréninkovou skupinu s klukama, takže je to pro mě o to těžší, intenzivní dvě hodiny mi momentálně stačí.

Stíháte mužům?

Někdy jim stačím, jindy se mi intervaly trošku musejí přizpůsobit, přece jen jsou kluci někde jinde a hlavně o deset let mladší, takže mají trošku jinou dravost. (úsměv) Snažím se jim stíhat, co to jde. Někdy jsou pro mě tréninky úplně špatné a jsem ráda, že se tam plácám, jindy mám sílu, že se jich držím.

Letos jste se po vleklém zranění vrátila do světové Grand Prix v dálkovém plavání, kterou jste před dvěma roky ovládla, aspoň dvěma závody – třetím místem v makedonském Ohridu a šestým v italském Capri. Potěšila vás umístění?

Byl to příjemný návrat po roce, kdy jsem nic neabsolvovala, i když nešlo o topové výkony, medaile cinkla, což je dobré. Sázela jsem na červencové mistrovství Evropy v nizozemském Hornu, ale byla tam studená voda, promrzla jsem už při deseti kilometrech, potom jsem onemocněla a čtyři dny proležela. Nastoupila jsem pak na pětadvacítku, promrzla jsem znovu a vylezla, takže šlo o neúspěšnou Evropu. Byla jsem ráda, že jsem nejela na Grand Prix do Kanady, kde byla taky hrozně studená voda.

Ta vám nejspíš nikdy vyhovovat nebude, že?

V roce 2014 jsem si v Kanadě nejspíš udělala nějaký blok ke studené vodě, tehdy jsem vylezla a měla teplotu třicet stupňů. Tělo se trošku brání a já asi v hlavě taky. Nejsem plavání ve studené vodě nakloněná, jakmile taková bude, mám problém. Představitelé teď vymýšlí, že povolí na závody neopreny, což bude změna celého dálkového plavání. Nejsem příznivec neoprenů, i když studenou vodu nemám ráda. Náš sport se změní a nebude to ono.

Protože neopreny zvýhodní i technicky podstatně horší plavce?

Ano. Jde také o mediální reklamu, kterou si dělají plavecké značky. Chtějí neopreny povolit kvůli tomu, aby plavci nebyly vystavování chladným vodám, ale radši mohou změnit destinace než vymýšlet neopreny. Buď jsou plavci otužilí a jdou do toho, nebo ne. Nepřijde mi neopren jako dobrá varianta, nevím, jak se s tím dokáže srovnat tělo. Pětadvacet kilometrů se plave zhruba šest hodin a myslím, že to bude nebezpečné pro kůži a různá odření. Otázka je, jak neopren povolí pohyb v ramenou, která plavec musí mít volná. Bude se spekulovat, jak je plavcům přizpůsobit, aby neomezovaly. Uvidíme, jak to bude vypadat, než se přijde na lepší variantu.