Z pražského Podolí si před týdnem přivezla hned pět medailí. Dvě zlaté a tři stříbrné. „Největší radost mám z osmistovky kraulem, kde jsem sice dohmátla až jako druhá, ale o čtyři vteřiny se mi podařilo vylepšit osobák. Škoda jen, že to nebylo pod devět minut,“ usmívá se čtyřiadvacetiletá plavkyně.

V neděli se vrátila z evropského poháru v Turecku, kde na pětikilometrové trati skončila na sedmém místě. Závod v Kocaeli byl pro Rybářovou testem před mistrovství Evropy v dálkovém plavání, které hostí na začátku srpna Balaton. V Maďarsku se rodačka z Blanska představí na své „pětce“, poprvé však vyzkouší i pětadvacetikilometrovou trať.


Na nedávném mistrovství republiky v bazénu jste startovala v pěti disciplínách a v každé získala medaili. Počítala jste s takovým úspěchem?
Ve štafetě na 4×200 metrů kraulem se od nás titul tak nějak čekal. Dvoustovka motýlkem se mi fakt povedla. Neplavala sice největší favoritka Barbora Závadová z Ostravy, ale i tak mám ze svého výkonu radost. Na patnáctistovce kraulem vyhrála Jana Pechanová a já byla druhá v celkem slušném čase. Tam nebylo moc prostoru na odpočinek, protože závod se plaval deset minut po dvoustovce.

Pak přišla na řadu osmistovka kraulem…
Z ní mám největší radost. Sice jsem dohmátla až jako druhá, ale o čtyři vteřiny se mi podařilo vylepšit osobák. Škoda jen, že to nebylo pod devět minut. No a v poslední disciplíně 4×100 metrů polohově jsem plavala motýlkem a pro Kometu z toho bylo druhé místo.

Letošní sezonu jste dala přednost dálkovému plavání. Před mistrovstvím v podolském bazénu jste říkala, že medailí a titulů nebude tolik jako v minulosti.
Nakonec je všechno jinak. Čím to?
Říkala jsem si, že moje rychlost je fuč. Ale nebylo to zase tak špatné. Třeba osmistovka mi vyšla fakt suprově. Dávám sice teď přednost dálkovému plavání, ale krátké tratě bych určitě nechtěla úplně zavrhnout.

O víkendu jste se zúčastnila závodu evropského poháru na pět kilometrů, který se plaval v tureckém Kocaeli. Ve stejném termínu bylo v programu mistrovství světa v kanadském Robervalu, na které jste splnila limit. Proč jste nakonec dala přednost poháru?
S trenérem jsme Kanadu hodně zvažovali, jenže cesta pro mě byla hodně nákladná a také podmínky tam nejsou úplně optimální. Studená voda, plave se dost brzo po příletu. Kanadu jsme tedy odpískali, a nakonec to byla podle mého názoru dobrá volba.

Turecko se vyplatilo?
Jak se to vezme. Město Kocaeli je kousek od Istanbulu. Pořadatelé vytyčili trať v přístavu na moři, plavaly se čtyři okruhy po dvanácti stech metrech. Voda nebyla nejčistší, ale celkem v pohodě. Zato záliv byl plný medúz.

Ty asi nepatří k tradičním podmínkám pro závod na pět kilometrů…
Měla jsem z nich docela strach. Nebylo to vůbec příjemné, ale všechno dobře dopadlo. V závodě před námi startovali muži a ti medúzy trochu rozehnali. (smích) Větší problémy jsme měli s loděmi, které jezdily do přístavu a dělaly vlny.

Jaká byla v Turecku úroveň soupeřů?
Do Kanady na mistrovství světa neodletěla spousta kvalitních závodnic, takže konkurence se v Kocaeli sešla docela slušná. Rozhodně to nebyl nějaký pouťový závod. Po startu jsem se držela ve vedoucí skupince, ale ne úplně na čele. Postupně se začal balík trhat. Dlouho jsem plavala někde kolem pátého až osmého místa. Tempo se zvyšovalo. Soupeřila jsem se dvěma Španělkami a dostala od nich několik ran, kolem bójek byla totiž slušná mela. Nakonec jsem doplavala sedmá v čase lehce přes hodinu.

Splnil tenhle výsledek vaše očekávání?
Určitě. Čas byl dobrý, jako příprava před mistrovstvím Evropy mi takhle akce jednoznačně pomohla. Takové závody u nás totiž nejsou. Když už, tak člověk plave většinou sám. Tady se jsem se musela pořádně prát a o pozici ve vodě bojovat. Pro mě je to cenná zkušenost, i když na mistrovství Evropy v Maďarsku se pětka nepoplave s hromadným startem. Závodnice budou do vody skákat v intervalech.

Na Balatonu poplavete začátkem srpna i pětadvacet kilometrů. Vůbec poprvé v kariéře. Není to od vás příliš odvážné?
S trenérem jsme trať konzultovali. Prostě ji vyzkouším. Nevím, co můžu od závodu vůbec čekat. Určitě bude hodně náročný na psychiku, přece jen ve vodě je člověk přes pět hodin. Nedokážu teď říct, jestli pětadvacítku uplavu nebo to někde uprostřed zabalím. Záleží na spoustě věcí. Z té vzdálenosti mám ale obrovský respekt. V závodě jsem totiž doposud uplavala nejvíc patnáct kilometrů.