Nachází se první den v roli, kterou žádný Čech ještě nezažil. Den v roli profesionálního mistra světa v boxu. Brněnský rodák Lukáš Konečný v hale ve Vodově ulici knokautoval Francouze Salima Larbiho v sedmém kole a zvedl nad hlavu pás organizace WBO v lehké střední váze do 69,8 kilogramů. „Normálně funguju dál, všechno je v klidu. Ráno jsem byl za otcem v nemocnici a ještě půjdu k babičce na kačenu,“ pronesl třiatřicetiletý Konečný.

Prožíváte něco zvláštního jako mistr světa?

Co na to mám říct. (směje se) Je to příjemné, super, uklidnilo mě to. Ale co si budeme nalhávat. Spousta pitomečků mi to nepřeje. Na ty s klidem kašlu. Já jsem momentálně spokojený.

Přemýšlel jste o pozici mistra světa před zápasem?

Opakoval bych se, ale trochu jsem to tušil, byl jsem proti Larbimu favorit. Z mého pohledu už jsem se však měl stát mistrem světa v roce 2008. Teď je pro mě titul emotivnější, protože v Brně je nemocný táta. Na slzy se nikdo nesmí zlobit.

Po zápase jste vypadal hodně dojatě.

Bylo to pro mě těžký psychicky, protože jsem doma. Já se můžu vykašlat na nějakou Ameriku, i když budu mít méně peněz, hlavně že jsem doma. Asi je to blbé vůči lidem v Ústí, ale Brno je Brno.

Očekával jste tak bouřlivou atmosféru?

Lidi mě nepřekvapili. Vím, že Brňáci jsou takoví, že se dokážou hodně oprostit a jsou fanoušci od srdce. I když bacha na to, tady samozřejmě nebyli jenom Brňáci, přijeli lidi z celé republiky i Němci. Brňáci jsou však z mého pohledu nejvíc přející. Je to vidět na Kometě i jiných brněnských klubech. To netvrdím jen já, ale také jiní lidé. Patří jim velký dík stejně jako Double Investments a No Limit Agency, kteří takový galavečer připravili za tři a půl týdne. Za to klobouk dolů.

Diváci vás vybičovali k drtivému nástupu. Nedocházeli vám v závěru síly?

To ne. Já věděl, že Larbi je rychlý a silný, ale taky mladý a zkušenosti v takových zápasech chybí. Musí vyzrát, aby měl jako já za sebou roky boxu.

Počítal jste, že duel ukončíte před limitem?

Věřil jsem a bohužel to taky trošku ovlivnilo zápas. Mohl jsem boxovat mnohem líp, kdybych ho nechtěl takzvaně sežrat. Holt mi v té hlavě přeskočilo. Trenér mi přitom v každé přestávce nadával a říkal, jak mám boxovat. Já si to uvědomoval, kýval jsem, odpovídal, pak začalo kolo a bylo to všechno v pytli. (úsměv)

Jak to snáší kouč Dirk Dzemski?

Co mu zbývá? Každý je nějaký. Já bych tak klidný nebyl, skákal bych tam, bouchal, ale co nadělá. Já ho chápu a kdybych ho poslechl, mohl jsem ze zápasu odejít s trošičku hezčím ksichtem.

Uvažujete nad tím, že titul je pouze prozatímní?

Opravdu na to seru. I kdyby to byl normální titul nebo dva jiné, vyvolává to ve mně emoce. Samozřejmě chci boxovat dál. Myslím, že mám na to, abych ukázal ještě nějaké hezké zápasy.

Platí váš souboj s Rusem Bajsangurovem do devadesáti dnů?

Pokud se nepodělá, tak jo. Mistra světa jsem z něj udělal vlastně já, protože Dzinziruk ze souboje se mnou vycouval. Titul mu připadl, i když já byl na žebříčku číslo jedna.

Obhajoba mistrovského pásu:

„Obě strany obdrželi oficiální dopis z WBO, že do devadesáti dnů se musí uskutečnit obhajoba pásu světového šampiona. Ihned zahájíme jednání a budeme se snažit, aby byl duel s Bajsangurovem opět v České republice. Po Lukášově vítězství máme na pořádání daleko větší šanci než předtím. Dostali jsme deset dní na dohodu s jeho stájí. Pokud se nedomluvíme, za dalších pět dnů bude dražba. Už je zdravý.“

Ulf Steinforth, manažer Konečného německé stáje SES Boxing Magdeburg