„Musím to nejdřív rozdýchat. Kluci z NetAppu mi to nedali zadarmo," přiznal po závodě devětadvacetiletý Štybar, rodák ze Stříbra, jenž obléká dres profesionální formace Omega Pharma-Quick Step.
Jan Bárta s Leopoldem Königem ze stáje NetApp-Endura pro vás znamenali největší nebezpečí?
Musel jsem sjíždět jak Königa, tak i Bártiče, nastupovali celé předposlední kolo. Ale kluci od nás odvedli doopravdy neuvěřitelnou práci, hlavně jim patří opravdu velké díky.
Rozjeli vám členové vaší stáje Omega Pharma-Quick Step i farmářského týmu Etixx ideální závod?
Před startem jsem říkal, že bych se vůbec nebál rozjet jej klidně šedesát osmdesát kiláků před cílem. To jsme udělali, ale když rozjeli takové tempo, říkal jsem si, jestli to malinko nepřehnali. Jeli fakt neuvěřitelně až do posledního kola.
Jenom na vás byla tedy přibližně poslední hodina, což je takový běžný cyklokrosařský závod…
Jenže člověk musí objet těch sto padesát kilometrů předtím. (směje se) Jsem doopravdy hrozně rád, že se mi to povedlo, zvlášť když všichni kluci jeli na mě a složili jejich ambice už sedmdesát kilometrů před cílem. Vše vsadili na mě.
Jak parťákům z týmu poděkujete?
Nejradši bych je vzal hned do Omegy, aby pro nás jezdili celý rok. Jdu zavolat šéfovi. (smích) Když začali jet, říkal jsem si, že není možné, aby tak vydrželi sedmdesát kilometrů. To bylo doopravdy šílené tempo. Možná byli až moc přemotivovaní, až jsem musel kluky malinko přibrzdit, aby se šetřili. Skupina se hned ztenčila a odpadlo sto lidí z balíku.
Kam zařadíte ve sbírce úspěchů český silničářský titul?
Asi hodně vysoko, protože je to poprvé, co na mě jel celý tým a mně se to povedlo parádně zakončit. Člověku to doopravdy dodá obrovskou motivaci. Vyhrát mistrák byl v letošní sezoně hned po klasikách můj největší cíl. A soupeři mi opravdu nedali nic zadarmo.
Do závěrečného spurtu už jste se se Slovákem Peterem Saganem nepouštěl. Porazil byste ho?
Těžko říct. Oba jsme věděli, že je hodně riskantní spurtovat. A navíc oba jsme už titul měli, byli jsme spokojení, takže nemělo smysl jít úplně na lokty do spurtu na uklouzaných kostkách. Bylo to nebezpečné.
Domluvili jste se, že nebudete spurtovat?
Na spurtu jsme se nedomlouvali, ale předtím jsme spolupracovali, protože oběma nám šlo o titul. Pokud bychom se jednou dvakrát neprostřídali, ostatní nás sjeli zezadu a závod začal nanovo.
Ovlivnil závod silný liják, který vás zastihl v předposledním okruhu?
Byl pořádný, ale myslím, že všichni byli rádi, že nám sprchlo, protože celý den bylo přes třicet stupňů. Liják znamenal celkem příjemné osvěžení. Není to poprvé, co jsme jeli závěr v dešti či sněhu, nic neobvyklého to pro nás vlastně není.
Pomohly vám k zisku mistrovského titulu zkušenosti z cyklistických klasik?
Ani bych neřekl. Tenhle závod je vždy celkem otevřený a nikdo neví, kdo jak odjede. Dukla a Bauknecht tu mají početní převahu, ale zrežírovali jsme to perfektně. Vždycky je to o týmových kolezích, kteří měli perfektní den a doopravdy do závodu dali všechno.
Už víte, na kterých závodech předvedete dres pro českého šampiona?
Ještě v podstatě ne, mělo by se vše vyřešit příští týden, kdy budu mít o programu jasno. Vyvinout se to může různě. Určitě by bylo hezké, kdybych dres vezl na Vueltě. Budu moc rád, když v něm budu všude vidět a pokusím se mu dodat další prestiž. Konkurence tady v České republice je větší a větší, takže i prestiž dresu je čím dál vyšší.
Ještě se na závěr zeptám na Romana Kreuzigera. Co si myslíte o kauze kolem nesrovnalostí v jeho biologickém pasu z let 2011 a 2012, které jej teď připravily o Tour de France?
Myslím, že by se to doopravdy nemělo stávat. Už je to poněkolikáté, co se taková kauza táhne roky. Není to dobré jak pro cyklistiku, tak pro týmy a samozřejmě pro toho závodníka. Dokážu si představit, že Roman to má v hlavě pár let, co o problému ví. Musí se s tím ohromně trápit a určitě ho to brzdí ve výsledcích.
