Satková přepsala historii, ze šampionátu ve sjezdu na divoké vodě veze sedm kovů

V sedmdesátileté historii nikdo z českých vodáků takovou žeň na šampionátu nepředvedl. „Světová konkurence je obrovská. Ve sprintu jsem chtěla být do pátého místa, v dlouhém sjezdu jsem si říkala, že můžu jet o medaili, ale po zkušenostech z minulých let jsem věděla, že to bude hodně těžké. Holky z francouzského nebo italského týmu jsou velmi silné, se zlatými ambicemi jsem do závodu nešla,“ přiznala Satková.

Smlouva končí a jsem zraněný. O pokračování se teprve rozhodnu, říká Polák

V necelých dvaceti letech se už stává legendou kanoistiky na divoké vodě. Kombinuje kajak i kanoi, jako první žena v historii ovládla před dvěma lety ve francouzském Pau obě disciplíny na Světovém poháru.

Ale vrchol přišel ve Švýcarsku, kde vybojovala pět světových titulů. „Pořád se mám kam dál posouvat, cíle jsou jasné. Jednou člověk zvládne vyhrát, ale musí umět triumf potvrdit, obhajoba je ještě těžší. Třeba Kamil Mrůzek je asi jedenáctinásobný mistr světa v dlouhém sjezdu,“ připomněla Satková reprezentačního kouče.

Brněnská závodnice ve Švýcarsku ovládla všechny čtyři disciplíny v dlouhém sjezdu, kralovala na kajaku, kanoi a s oběma loděmi slavila také týmové zlato. Ve sprintu obsadila druhé místo na kajaku a třetí v singlkanoi, titul mistryně světa přidala v závodě hlídek na kajaku. „Je toho hodně, hrozně moc disciplín a kategorií,“ smála se Satková.

Stříbro v kategorii singlkanoistek na sprinterské trati přidala její oddílová kolegyně Marie Němcová. „Loni bronz, letos stříbro. Jsem ráda, že to tak dopadlo, protože jsem byla před startem hodně vystresovaná. Myslím, že trať byla těžší v Pau, ale tady to bylo zase těžší na hlavu. Pár trenérů mi říkalo, že už to umím a mám na to, což na mě hodně dosedlo,“ oddechla si Němcová na webu kanoe.cz.

Ta rozšířila počet členů Kanoe Klubu Spoj Brno, který před časem tvořili víceméně jen sourozenci Satkovi. Sestra Gabriela má ve sbírce titul juniorské světové šampionky. Šestnáctiletá závodnice o víkendu místo ve Švýcarsku sbírala zkušenosti na evropském šampio-nátu vodních slalomářů v pražské Troji.

V Muotathalu se naopak představil jejich bratr Adam Satke, který obsadil čtvrtou příčku mezi kajakáři v dlouhém sjezdu. „Kajakáři vždy byli do desítky nebo patnáctého místa, nikdo od něj nečekal takový úspěch. V týmovém závodě skončili druzí pouze o sedm setin sekundy, to je absolutně neuvěřitelné na trati, která se jede třináct minut,“ vyzdvihla výkon svého bratra.

Právě o dva roky starší sourozenec ji i sestru ke kanoistice dovedl. „Do slalomu jsme spadly s ním, začaly jsme jezdit na závody, pohybovat se kolem vody. Rodiče byli spíš rekreační vodáci při sjíždění Vltavy a Sázavy. V brněnském oddíle jsme byli vždy spolu, táhli jsme se s bratrem a sestrou na vrchol, jeden čas jsme v klubu závodili jen tři. Bylo těžké zůstat na úrovni a trénovat dál, jako sourozenci jsme u toho vydrželi,“ popsala Martina Satková.

Ojedinělá je svou všestranností, na kajaku i kanoi ovládá jak klasický sjezd na pětikilometrové trati, tak sprint, v němž se závodí zhruba na čtyři sta metrů. „Dlouhý sjezd má přibližně třináct minut, důležitá je vytrvalost i hodně síly. Sprint jsme jeli okolo minuty a deseti vteřin, tam člověk musí jet co nejrychleji. Jakmile udělá jeden špatný záběr, loď se lehce stočí do směru, který nechce, což ovlivní výsledek. Na dlouhé trati lze chybu napravit, zatímco ve sprintu přijde konec s dobrým umístěním,“ uvedla Satková.

Brněnští vodáci sbírají velké medaile, přestože nemají ani umělý slalomový kanál. „Ve sprintech se nám nepodařilo udržet všechny první pozice, protože v Brně nám chybí sportoviště, abychom nemuseli jezdit přes půl republiky na vodu. Většina slalomové reprezentace taky pochází z Prahy, kde mají kanál, zřídkakdy se tam probojuje někdo z menších měst, kde není. V Brně prospěje všem,“ narážela Satková na jeho plánovanou výstavbu.

Dal jsem si vepřové koleno a palačinky. Jsem trochu tlustý, směje se Wilfried