Za první start v reprezentaci většinu sportovců čeká složení zápisného. Už vám to ve Valosunu připomněli?

Pokladničku máme, ale je spíš na věci, které se stanou v klubu v ligové sezoně.

A není čas přidat do sazebníku i reprezentační položky, když jste z Valosunu v národním týmu už dvě?

Možná ano. (smích)

Usnadnila vám pobyt v reprezentaci právě i vaše klubová spoluhráčka Beáta Adamcová?

Rozhodně, nemusela jsem řešit, s kým budu na pokoji. (úsměv) Ale v týmu je dobrá parta, není nijak poznat, že se mezi sebou pereme o mistrovství světa. S většinou hráček se známe z ligy, jsme kamarádky.

Český tým odehrál v Japonsku pět přátelských duelů v domácím výběrem. Jaký je to soupeř?

Strašně agresivní, který hraje tvrdý basket. Měla jsem problémy se s tím srovnat, adaptace na mezinárodní hru nebyla snadná. Japonky jsou urputné, nic nevypustí, pořád bojují na sto procent.

Národní tým je má za soupeře i v základní skupině na mistrovství světa. Snažily jste se neodkrývat všechny karty?

Je to spíš otázka na trenéra. Pořád máme trumfy, kterými je můžeme překvapit.

Jak hodnotíte vlastní výkony na japonském soustředění?

Nejsem moc spokojená. Byly to těžké zápasy. Je co zlepšovat, mezinárodní basket je tvrdší a rychlejší.

Myslíte, že jste se přiblížila účasti na světovém šampionátu?

Nepřemýšlím nad tím. Snažím se hlavně každý zápas odmakat na sto procent, zbytek nezáleží na mně.

Jak na vás zapůsobilo Japonsko z nesportovní stránky?

Ta urputnost se projevovala i v životě, který mi přišel hektický. Je to jiná kultura. Nemůžu soudit, nebyly jsme tam na poznávacím zájezdu.

Zkoušely jste tamní kuchyni?

Nebylo úplně snadné si na ni ze začátku zvyknout, všechno je hodně dietní. Jak jsme se vrátily, hned jsme šly na svíčkovou. (smích)

Užijete si nyní dovolenou?

Bude studijní. V úterý jsem zvládla jednu část státnic, další mě čekají patnáctého července. Priorita je pro mě dokončit školu.