Pozval je přímo organizátor, celým jménem šejk Ahmad bin Mohammad bin Hasher Al Maktoum, olympijský šampion v double trapu z Atén 2004. „Viděli jsme poprvé někdy v roce 1997 a tehdy střílení hrozně neuměl, každý si z něho dělal srandu. Skamarádili jsme se, hodně jsme si rozuměli s jeho americkou přítelkyni. V začátcích si občas přišel pro nějako radu, protože už jsem se v tu dobu docela trefoval. Nikdy na to nezapomněl a pokaždé mi říká, že jsem jediný, kdo se k němu choval normálně,“ přibližuje jejich vztah Kostelecký.

Oba se stali olympijskými vítězi v brokové střelbě, jenže zatímco brněnský rodák David Kostelecký (na snímku vpravo) v kariéře pokrčuje, Ahmed Al Maktoum (vlevo) už ji dávno přerušil.Také si vybavuje událost, když před olympiádou v Aténách pozval Al Maktouma na závod do Českých Budějovic. „Vezl jsem ho s manažerem na letiště do Prahy mým autem a na křižovatce nám vletěl do cesty chlapík na červenou. Nevím, jak se povedlo, že jsem nezabrzdil, ale přidal plyn, takže jsme se mu vyhnuli. Když se vidíme, vždycky říká, že jsem jim tam tenkrát zachránil život. Jsme kamarádi,“ usmívá se střelec z Holasic na Brněnsku.

Tři týdny po této scéně vybojoval Al Aktoum první olympijskou medaili pro Spojené arabské emiráty v historii. Hned zlatou. „Týden jsme spolu trávili čas a řekl mi, že jede do Atén vyhrát. Viděl jsem ho v tréninku, kde se beze srandy trefoval se zavřenýma očima. Double trap měl jiná pravidla, takže střelec věděl, kam terč poletí. Měl takový rytmus v sobě, že čtyři dvojstřely dal se poslepu. Nepochyboval jsem, že vyhraje, a na olympiádě střelil světový rekord. Rok na to vyhrál mistrovství světa a uzavřel kariéru,“ popisuje český olympijský šampionv trapu z Pekingu 2008.

Šejk před závody v Al Ainu pozval Kosteleckého s Liptákem na soukromý oběd. „Vybral na farmě tříměsíční jehně, které uvařili speciálním způsobem. Na obrovském tácu servíroval jídlo tak, že rukama obral maso, hodil ho do rýže, poléval speciální šťávou a opět rukama nám vše nabral na talíř. Seděli jsme na koberci na zemi, jedli taky rukama a bylo to fakt super. Máme zážitek, takové věci si pamatuji v životě víc než střílení,“ říká třiačtyřiřicetiletý brokař.


Al Maktoum patří do vládnoucí králové rodiny ve Spojených arabských emirátech. „Myslím, že panuje jeho bratranec. Na to, odkud pochází, je úplně normální chlapík. Má k nám blízko, je to lidový člověk, nepoznáte na něm, o jakou jde krev. Teď dostal od vlády pověření, aby pro zemi vychoval nové šampiony,“ podotýká dvojnásobný mistr Evropy a vicemistr světa mezi jednotlivci.

Kostelecký v Al Ainu střílel velký závod poprvé od zářijového mistrovství světa v Jižní Koreji. A blýskl se třetí příčkou. „Čekal jsem, že budu tahat za krátký konec, i první den tréninku tak vypadal. Výsledek mě mile překvapil, ale poslední den jsem mohl určitě střílet líp, rezervy mám,“ uvědomuje si.

Odpočinek mu prospěl, víc se věnoval třem synům. „Nestřílel jsem loni dobře a schválně jsem si dal pauzu. V mých letech pomůže, od září do prosince jsem byl doma a věnoval se děckám. Nechci říct, že si s nimi člověk odpočine, ale pak se těší, že někam jede,“ směje se brokař.

Na Arabském poloostrově také otestoval změny, které udělal na pušce. „Pažbu jsem měl dva roky stejnou a přestože mi něco vadilo, dokud jsem střílel dobře, neměnil jsem nic. Po nepovedené sezoně jsem to vyřešil. Upravili jsme trochu úhel ruky, která drží pažbu, a něco na lícnici. Jde o detaily,“ vysvětluje.

Třídenní maratonský závod na tři sta terčů splnil účel, závodníci vystříleli i s tréninky přes tisíc nábojů. Grand Prix prověřila nejen jejich kondici, ale také koncentraci. „Nejvíc na nás doléhalo, že jsme přijeli z Brna, kde jsou minus dva stupně, do plus třiceti. To s tělem trošku zahýbe, dva dny po návratu jsem byl úplně mrtvý,“ líčí Kostelecký.

Aspoň si s parťákem osahal střelnici, která v dubnu hostí druhý díl Světového poháru. První je o měsíc dřív zavede do Mexika. Už půjde o olympijská místa pro Tokio 2020.