Spokojenost? V případě nadějného fleretisty Choupenitche na ni rovnou zapomeňte. Jeho cíle jsou za všech okolností nejvyšší.

Po prvním turnajovém dnu a postupu ze skupiny ale jeho srdce zaplesalo. „Splnil jsem úkol, se kterým jsem do Katánie jel. Vím, že jsem vypadl se světovou osmičkou. I tak mě vyřazení mrzí. Kdo ví, kam jsem se mohl dostat,“ přemýšlí brněnský talent.

O dvacet centimetrů menší Japonec Juki Ota využil své hlavní zbraně. „Někoho tak rychlého jsem ještě neviděl. Já naopak neposlechl rad svého trenéra. Místo vyčkávání jsem bezhlavě útočil. Přitom jsem se na něj dva dny připravoval, seděl u videa,“ přiznává se ke špatné taktice, která jej zřejmě stála postup.

I kvůli ní nakonec skousl porážku 9:15, když si většinu zásahů připsal až v závěru souboje a za takřka rozhodnutého stavu.

Přesto jeho premiéra na seniorském mistrovství neskončila žádnou katastrofou. Vzhledem k Choupenitchově zdraví možná až překvapivě dobře. S nachlazením na Sicílii přijel, šermoval i se s ním vrátil. „Venku bylo krásně, ale v hale neustále pouštěli klimatizace naplno. To mi nedělalo vůbec dobře. Navíc když se chvíli nehýbete, okamžitě tuhnete. Jinak Italové organizaci zvládli docela dobře. Chodila spousta lidí, kolem dvou tisíc,“ pochvaluje si Choupenitch zážitek v jedné ze šermířských velmocí.

Jako by nepříjemných překvapení nebylo dost. Brněnský talent se potýkal s další novinkou: pozdními starty. „V mladších kategoriích jsem začínal kolem deváté hodiny ráno. Tady jsem už první den nastupoval dost pozdě, s Japoncem jsem se pak utkal o půl třetí odpoledne. Na to není můj organizmus zvyklý,“ stěžuje si.

Na druhou stranu měl aspoň čas na dopolední procházky s trenérem po druhém největším sicilském městě. Výlet na Etnu s dalšími účastníky ale vynechal. Vzpomínky mu zůstanou, byť zvláštní. „Nebylo tam úplně čisto. A večer tam slyšíte spoustu křiku. Zkrátka jih Itálie,“ usmívá se.