Koukal, 74. hráč světa, si nyní musí zvykat na netradiční pohled na „záda" svého soupeře. „Ani jsem to nevěděl, protože od olympiády žebříček moc nesleduju. Zatímco Honza úspěšně objížděl turnaje po celém světě, já jsem spíš herně odpočíval a místo honění bodů jsem se věnoval trénování," vysvětluje sedmadvacetiletý hráč.

Koukalovi nynější situace vrásky nedělá. „Na pozici české jedničky nemám vázané žádné sponzorské peníze. Žebříček je pro mě důležitý až před olympiádou kvůli nominaci. Přesto věřím, že dlouho jako dvojka nezůstanu. Do konce roku se chci vrátit na své místo a ideálně se probojovat i do světové padesátky," naznačuje hořovický rodák.

Ten nyní síly věnuje především tvrdé fyzické přípravě pod dohledem nizozemského kouče a bývalého sedmého hráče světa Dickyho Palyamy, který se kvůli Koukalovi přestěhoval do Prahy i s rodinou.

Mimosportovní čas mu zase zabírá pozice předsedy komise sportovců Českého olympijského výboru. „Není to přesedlání ze sportovní na funkcionářskou dráhu. Ale do budoucna vím, že mě tato práce baví a rád bych ji dál dělal," svěřuje se Koukal.

Ten se vrátil do vrcholového sportu po rakovině varlete, kterou mu objevili v září 2010. Po operaci a následné chemoterapii je nyní podle doktorů zdravý, pravidelně jen dochází na kontroly. I přesto se už po necelých dvou letech od objevení rakoviny dokázal kvalifikovat na olympijské hry v Londýně, kde dělal i díky svému životnímu příběhu české výpravě vlajkonoše.