Ve vodě se necítí, jak by chtěla. A přesto doma stále nenašla výraznější konkurenci. Nejlepší česká dálková plavkyně Jana Pechanová vyhrála na mistrovství republiky závod na deset kilometrů na východočeské přehradě v Seči a daří se jí zapomenout na nedávné starosti. Závodnice Komety nemohla trénovat kvůli podezření na boreliózu. „Snad už do závodu nevynechám jediný trénink,“ přála si před startem plavkyně, která touží po olympijské misi 2012.


Podezření na boreliózu se tedy nepotvrdilo?
Všechny testy byly naštěstí negativní. Snad se mi už tedy nic nepostaví v přípravě do cesty.

Na co se soustředíte ve druhé polovině sezony?
Hlavní je samozřejmě mistrovství světa na deset kilometrů. To je pro mě cíl. Budu bojovat i o desáté místo, o které bych se za normálních okolností prala nerada, protože je daleko za stupni vítězů. Ale na tomto šampionátu se desítka cení hodně. (Prvních deset si zajistí účast na olympijských hrách v Londýně – pozn. red.) Uvidím.

Takže si věříte?
Závod se vyvíjí vždy jinak, ať už jsou vlny, nebo ne. Blbě se zorientujete, najednou se zařadíte do skupiny, která je pomalejší. Pak si taktiku vyčítáte, snažíte se vše napravit, ale závod je rozhodnutý. Teď se musím rvát do úplného konce. Něco podobného se mi stalo před Pekingem v Seville.

Opravdu?
Ve třetím ze čtyř kol jsem byla ve třetí desítce. Nevím, jak to bylo možné, ale našla jsem ve vodě nějakou sílu a nakonec jsem doplavala pátá. Klidně si to zopakuju. (úsměv) Poslední kolo mi vzalo hodně sil, ale po bitvě je každý generál. Představuju si ten závod jinak, ale desítka by pro mě byla výhra.

Vím, že je to pro sportovce ošidná otázka, ale přesto se zeptám. Cítíte lepší formu než před čtyřmi lety před Pekingem?
(Smích) Před Pekingem jsem měla větší formu. Teď ji necítím. Chybí mi měsíc práce. Nemoc mě trochu pozastavila na začátku roku a výpadek trošku vnímám. Rychlá jsem, ale nedokážu si s rychlostí tolik pohrát. Jdeme něco na čas, ve skutečnosti třeba plavu rychle, ale tempo vůbec neodhadnu. Prostě bych si formu představovala jinak. Vím, že zázraky se nedějí.

Takže podvědomě myslíte spíš na dodatečnou kvalifikaci, která je na programu až příští rok?
Ne, to v žádném případě. Vím, že i z nedostatečného tréninku se dají udělat velké divy. Na začátku sezony v září jsme třeba jezdili na svěťáky do Hongkongu. Po minimálním tréninku jsem tam výsledky udělala. Spíš je to o zkušenostech, být v určitých chvílích opatrný a až pak se do toho pustit v závodě. Nejsem typ, který teď řekne, že je pro mě důležitější až druhá nominace. Teď řeknu s velkou nadsázkou: Šanghaj vyjde a opravdu si můžeme dát na dva měsíce nohy nahoru.

Bude v Šanghaji čas i na něco jiného kromě závodění?
Bude. Na nákupy. Už se na ně moc těším. Všechno se odvine od prvního závodu na deset kilometrů. Ale už jsem tam byla na světovém šampionátu v krátkém bazénu, takže jsme se trošku po městě prošli. V Číně je spousta chrámů, ale nákupy do programu zařadím. Ráda nakoupím oblečení.