Úspěšnou sezonu pak zakončila na začátku července na evropském šampionátu, kde s národním týmem vybojovala třetí místo. „Euforie byla veliká. Měly jsme jeden z nejmladších týmů na turnaji, o to je bronz cennější. Věřím, že v budoucnu dokážeme velké věci,“ říká dvacetiletá brněnská naděje.

České reprezentantky absolvovaly na turnaji celkem deset utkání. Ze základní skupiny postoupily nejprve mezi nejlepší osmičku a následně se probojovaly i do elitní šestky šampionátu. V té porazily Izrael a Francii, nestačily ale na Nizozemsko a po prohře 4:5 přišly o vytoužené finále. „Zápas proti Nizozemsku byl jeden z nejkrásnějších v mém životě. Emočně jsem ho hodně prožívala, takže zklamání na konci bylo obrovské,“ přibližuje rodačka z Brna.

V zápase o bronz nastoupily české hráčky proti Izraelkám, se kterými měly na turnaji bilanci jedné výhry a jedné porážky. „Díky tomu, že šlo o třetí vzájemný souboj, jsme věděly, do čeho jdeme. Co na soupeřky platí a na co se máme připravit. Jsem ráda že jsme nejdůležitější zápas proti nim zvládly a došly si pro vítězství 2:0,“ pochvaluje si Stejskalová, která si premiérovou účast na mistrovství Evropy dospělých připsala před dvěma lety.

Softballová reprezentace žen vybojovala medaili na kontinentálním šampionátu poprvé od roku 2015. „Na medaili se čekalo šest let, takže jsme všechny moc spokojené. V letošní sezoně došlo ke generační obměně. Zatímco na minulém šampionátu jsem byla nejmladší, teď jsem se s v týmu potkala s holkami, se kterými hraju už pět let v různých kategoriích. Jsme prima banda a je mezi námi skvělá chemie, což je důležité,“ má jasno hráčka, jejímž domovským klubem jsou Cats Brno.

Na turnaji zužitkovala i zkušenosti, které od ledna posbírala v zámoří. „Odchod do Ameriky mě strašně moc posunul. Jak herně, tak obecně v životě. Víc si věřím a jsem sebevědomější v tom, co dělám, což je při hře důležité,“ popisuje Stejskalová.

Zároveň však přiznává, že začátky na Floridě pro ni nebyly jednoduché. „Druhý den po příletu jsme začaly s dvoufázovými tréninky. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla, protože před přesunem do Ameriky bylo v České republice všechno zavřené a já jsem po pár měsících skoro nic nedělání najela na plnou zátěž. Volno jsme měli jen o nedělích. Po pár týdnech jsem se ale otrkala a všechno bylo super,“ vzpomíná.

A poctivá příprava přinesla své ovoce. Celek FSW Bucs triumfoval v tamní lize softballových týmů dvouletých univerzit. „Bylo to parádní zakončení celé té dřiny. Měly jsme velmi šikovný tým. Myšlení holek se dost liší od nastavení hráček v České republice. Dokázaly jsme v posledních směnách zápasu otočit ze stavu 4:11 na 12:11. Takový obrat jsem doma nezažila a je to škoda. V reprezentaci se pokoušíme tohle nastavení probudit v každé z nás,“ vysvětluje talentovaná softbalistka.

Těší ji víc zámořský titul nebo bronz z mistrovství Evropy? „Rozhodně bronz z Evropy. Reprezentovat Českou republiku bude vždycky nejvíc,“ říká jednoznačně.

V současné době si užívá posezonní volno, návrat do zámoří ji čeká v srpnu. „Přes léto si chci užít čas s rodinou a trošku si od softballu odpočinout. Plánuju menší dovolenou v zahraničí i cestování po České republice. Do Ameriky se vracím 23. srpna a hned po příletu najíždíme na podzimní část, která je těžší než jarní. Mám se na co těšit,“ dodává s úsměvem.

Softbalistky pro Moravu
České reprezentantky uctily před úvodním zápasem mistrovství Evropy proti Dánsku památku obětí ničivého tornáda na jižní Moravě minutou ticha. Za každý hit na pálce a strike out na nadhozu se pak rozhodly věnovat 1 euro do speciální kasičky. Na turnaji nakonec vybraly 187 euro, tedy necelých 5 tisíc korun, které věnují do sbírky na pomoc lidem zasaženým tornádem.