Z halového mistrovství Evropy si Lucie Škrobáková loni v březnu přivezla stříbrný úsměv. V Turíně byla atletka USK Praha na šedesátce překážek druhá nejrychlejší.

O rok a týden později změří v hale osmadvacetiletá překážkářka síly tentokrát se světovou konkurencí. Do katarského Dauhá míří odchovankyně čejkovické atletiky na světový šampionát s nejlepším osobním letošním časem 8:04. „Člověk se chce taky ukázat. Stejně jako olympionici ve Vancouveru,“ usmívá se Škrobáková, která byla loni čtvrtá v anketě Atlet roku.

Jak se cítíte týden před šampionátem?
Musím to zaklepat, ale zdravotně jsem stoprocentně fit. Forma snad za těch pár zbývajících dní vygraduje. Na tréninku běhám osobáky, takže doufám, že výkonnost dokážu přenést i do ostrého startu a všechno si sedne tak, jak má.

Věříte si na výkon pod osm vteřin?
Doufám, že ano. Chci svoje tréninkové časy prodat i v soutěži. Na halovém mistrovství republiky minulý víkend to nebylo optimální, protože jsem byla ještě v tréninkovém cyklu pro Dauhá. Když všechno klapne, tak věřím ve finálovou účast. K tomu budu potřebovat čas pod osm vteřin. Ve finále už bude všechno otevřené.

Vaším cílem je tedy finále?
Krátké překážky jsou vždycky neuvěřitelně našlapané a časy hodně kvalitní. Když se mi sejde maximálně forma, tak budu s finálovou účastí spokojená.

Nebude vám dělat problém přechod ze zimy do teplého katarského klimatu?
Mohlo by to být příjemné. Výkony to snad ovlivňovat nebude. Naopak přechod do tepla bývá většinou výhoda pro svaly.

Letos už platí pravidlo, kdy hned za první ulitý start následuje diskvalifikace.
Já s tím problém nemám. Z bloků zrovna moc nestřílím a nejsem na startu úplně nejrychlejší, takže se s tím musím porovnat.

Asi nestihnete kromě atletiky žádný jiný program?
Obávám se, že nestihnu vůbec nic. Halové šampionáty jsou tak strašně časově nabité, že na nějakou kulturu nebo procházku čas nezbude.

V parádní formě je váš kolega ze sektoru Petr Svoboda. Motivují vás jeho výkony?
Taky mě to žene dopředu. Ale u velkých akcí jde o to, že reprezentujeme. Závodíme za Českou republiku. Tohle vědomí je něčím speciální. V tomhle člověka motivují třeba i výkony sportovců na zimní olympiádě. To byla nádhera. Člověk se chce taky ukázat. Stejně jako olympionici ve Vancouveru. (usmívá se)

Jak vnímáte, že do Kataru odjede historicky nejpočetnější výprava jedenadvaceti českých atletů?
Na jednu stranu je to dobře. Čím víc dobrých sportovců, tím lépe. Ale koukala jsem třeba na německou nominaci, ve které je devatenáct jmen. Právě proto jsem trošku rozpačitá, jestli je dobře, že má naše malá země takhle velkou výpravu. Snad se to atletickému svazu nevrátí v podobě nějakých propadáků.

Budete tradičně bydlet s Ivou Strakovou? Měla strach, abyste si nenosily smůlu.
(Směje se) Zatím jsme spolu nemluvily. Ale rozpis je takový, že Iva má závody brzy ráno a já zase odpoledne. Abychom se vůbec mohly nerušeně vyspat. Ještě to musíme probrat.