Jak s několikadenním odstupem hodnotíte konečnou čtrnáctou příčku?

Je to zklamání. Chtěli jsme postoupit ze skupiny, což se nepovedlo. Nepředváděli jsme špatný basketbal, ale dojeli jsme na slabší mentalitu. Čtrnácté místo není dobrý výsledek.

Hned v prvním zápase jste těsně prohráli 74:77 s Litvou. Rozhodovalo se už tam?

Říkal jsem už před turnajem, že když porazíme Litvu, může nás to nakopnout. Stejně jako se to podařilo na mistrovství Evropy, kde jsme na startu porazili Španělsko. Ale prohráli jsme a spíš nás to dostalo do útlumu.

V posledním zápase základní skupiny proti Íránu jste museli k postupu vyhrát o šestnáct bodů. Cítil jste tlak?

Byl tam. Nepovedlo se nám pár rozhodujících akcí, takový je sport.

Výhra o deset bodů na postup nestačila. Měly další duely o umístění patřičný náboj?

Pořád je to mistrovství světa. Všichni makali na sto procent. Zápasy vysílala televize, hrát na půl plynu by vůbec nebylo důstojné.

Jak se vám hrálo před domácím publikem, vnímal jste je víc než při jiných zápasech?

Fanoušci byli skvělí. Výbornou atmosféru nám dělali příznivci Nymburka. I když jsme hráli ve velké hale, prořvali ji.

Dostala vás zodpovědnost vůči fanouškům pod tlak?

Ze začátku ano. V prvním zápase s Litvou jsme byli vyklepaní, ale pak to opadlo a už jsme tlak tolik nevnímali.

Dorazilo do hlediště hodně vašich známých a kamarádů?

Na každém zápase jsem měl asi šest lidí. Přišli i vzdálenější příbuzní. Jsem moc rád, že jsem je viděl.

Co vám měření se světovou špičkou dalo do vaší hry?

Zápasy odhalily naše mezery, hlavně v individuálních herních činnostech. Sešli se nejlepší basketbalisté na světě této kategorie, na některé je zážitek se jen dívat.

Zápasy následovaly v rychlém sledu. Zvládal jste je fyzicky?

Při šampionátu člověk únavu nevnímá. Ale když skončil, teprve mě padla. Měli jsme pět dní volna, ale pořád jsem nějaký malátný.

Od čtvrtka vás čeká mistrovství Evropy hráčů do osmnácti let. Stihnete vůbec dovolenou?

Doufám, že od klubu nějakou dostanu. Potřebuju ji, sezona je náročná.