„Slavím, že jsem tuhle sezonu vůbec přežila,“ směje se šestadvacetiletá pivotka brněnského Valosunu, který letos skončil na šestém místě ženské nejvyšší soutěže.

Loni vám patřila čtvrtá příčka, letos jste se umístily o dvě níže. Mohlo to být lepší?
Určitě, zvlášť vzhledem k nepovedenému začátku ligy. Výš jsme asi být nemohly, i když od pátého místa nás dělil kousek.

V rozhodujícím duelu s Karlovými Vary jste šly do poslední části zápasu se sedmibodovým náskokem. Kde se stala chyba?
Nechaly jsme rozstřílet Magerčiakovou, které se do té doby moc nedařilo. Pak byly Vary ve větší pohodě. Škoda, měly jsme je na lopatě. Chyběla nám Míša Zrůstová, prostě někdo, kdo by nás potom dotáhl k vítězství.

Oslavíte šesté místo?
Já slavím, že jsem tuhle sezonu vůbec přežila. V podstatě jsem s ní původně kvůli mateřské vůbec nepočítala, jenže Sára Basová nesplnila představy a nikdo nebyl jiný nebyl k mání. Chtěla jsem holkám pomoct. Na tu bídu, která mě během celého ročníku potkala, to snad nebylo tak špatné. Odehrála jsem dobré zápasy.

Jste ráda, že už tuhle sezonu máte za sebou?
Každopádně. Máme čtrnáct dní volno. Zítra nás čeká maškarní ples, v pondělí jedeme do vinného sklípku, pak si pořádně odpočinu. Od května nám začínají tréninky, popravdě se už těším, že pořádně zamakám a vrátím se do formy. Je to taková moje malá výzva. (smích)

S reprezentační pozvánkou na přípravu pro mistrovství světa, které bude i v Brně, nepočítáte?
Nic mi nepřišlo a já si myslím, že po mě nikdo netouží. Sice jsem měla poslední zápasy docela dobré a vím, že se dokážu na takové akce vyhecovat, ale nejsem fyzicky v pořádku. To trenéři nároďáku nejspíš ví, proto jim do konceptu nejspíš nezapadám.

Takže u telefonu nečekáte?
Ne, čekám až mi malej (syn Martin – pozn. red.) začne chodit. Už by to mělo být brzo. (úsměv)