Český plážový volejbal si vychutnává renesanční období. Po zpackané olympijské sezoně letos zažívá obrodu, z turnajů Světové série přilétává jedna pozitivní zpráva za druhou.

Životní úspěch v podobě čtvrté příčky zaznamenaly v jihokorejském Soulu beachvolejbalistky Sokola Brno I Hana Klapalová a Tereza Petrová. „Je to úžasný pocit. V dosavadní kariéře jsme nic krásnějšího nezažily. A snad to nebyl poslední úspěch,“ věří sedmadvacetiletá brněnská blokařka Hana Klapalová.

Na Asii budete asi dlouho vzpomínat.
Stoprocentně. Asijské turné se nám skvěle vydařilo. V Ósace jsme zvládly kvalifikaci, nakonec skončily třinácté, a v Soulu jsme od organizátorů dostaly divokou kartu. Myslím, že jsme se jim dobře odvděčily. (smích)

Už jste stihly s Terezou čtvrté místo oslavit?
Vůbec. Odlétaly jsme dvě hodiny po skončení turnaje. S letenkou to vyšlo výborně. Přes Istanbul jsme se vrátily zpět do Česka. Jsem doma teprve dvě hodiny. (rozhovor vznikal v pondělí odpoledne – pozn. red.)

Měla jste už před turnajem tušení, že by mohl přijít takový výsledek?
To ne. (úsměv) Prostě to šlo nějak samo. Dělaly jsme minimum chyb. Připsaly jsme si dvě výhry ve vítězném pavouku, pak i třetí. V tu chvíli jsme si říkaly, že už je to hodně dobré. Špatně jsme odehrály pouze semifinále proti čtvrtým nasazeným Brazilkám. Ostatní zápasy byly hodně vyrovnané.

Chyběla vám jediná příčka, abyste vyrovnaly nejlepší český výsledek historie ve Světové sérii. To ale asi v tuto chvíli moc neřešíte, že?
Třetí místo by bylo samozřejmě skvělé zakončení. Mírně nám zkazily radost poslední dvě prohry, ale i tak jsme si čtvrté místo užívaly. A máme spoustu možností je ještě vylepšit.

Podařený Soul vám také zajistil účast na mistrovství světa v norském Stavangeru…
Ano a také velice slušné nasazení. Hodně jsme si tím vylepšily postavení ve světovém žebříčku. Myslím, že bychom mohly být nasazené i do následujících čtyř grandslamových turnajů.

Takže se teď určitě zvýší i vaše ambice na světový šampionát…
Chceme uhrát co nejlepší výsledek. Určitě bude priorita postoupit ze skupiny. A v následném pavouku bychom mohly třeba ještě jednou vyhrát…

S Terezou Klapalovou jste dlouhé roky trpělivě čekaly na velký výsledek. Vzpomenete si na začátky?
Jejda, ty sezony už mi splývají. (smích) Hrajeme spolu už osm let. Začínaly jsme pozvolna, nejdříve jsme jezdily po českých turnajích, pak na nějaké akce v blízkých zemích, třeba v Polsku, challengery. Teprve před třemi čtyřmi lety jsme začaly objíždět turnaje pravidelně.

Složení beachvolejbalových párů se často mění. S Terezou si musíte sedět povahově, když hrajete tak dlouho pohromadě.
Sedíme si ohromně. Trávíme spolu většinu léta, i velkou část zimy. Samozřejmě vždycky není všechno ideální, ale i mimo kurt jsme výborné kamarádky. Prostě nemáme spolu problém.

A přemýšlíte už i o vzdálenější budoucnosti, třeba o olympiádě v Londýně?
Rozhodně. Uvidíme, jak se všechno bude vyvíjet. Ale chtěly bychom se probojovat do Londýna už jen proto, že nám loňský olympijský rok moc nevyšel.