Důkaz? Kotel přibližně padesáti vášnivých fanoušků polského basketbalového gigantu z plných plic opakuje pokřiky svého vůdce s megafonem v ruce. K tomu tleská do rytmu a pár minut po úvodním hvizdu už si osvojí i známé pořekadlo „kdo neskáče, není Čech". Jen o pár metrů níž svádí svůj euroligový boj s Wislou basketbalistky brněnského Imosu.

V hledišti má soupeř jednoznačně navrch. Domácí příznivci se ke středečnímu zápasu začínají scházet už víc než hodinu před jeho začátkem. Kotel v rohu hlediště ale najde své obsazení až těsně před utkáním. Ale jak se říká, to nejlepší nakonec.

Těsně před startem duelu zazní klubová hymna. Všichni fanoušci v ochozech povstávají a drtivá většina z nich zvedá nad hlavu šálu s motivy Wisly. Halou, která zvenku na první pohled připomíná spíš klasickou starou nádražní budovu, zní klubový chorál.

Domácí příznivci si skutečně v ničem nezadají s pravými hooligans. Vždyť ze sousedního betonového kolosu fotbalové Wisly to mají jen pár desítek metrů.

Nechybí ani vlajka, kterou příznivci roztahují přibližně v polovině první čtvrtiny. Brňanky jsou v těžké pozici. Úvodní část hry prohrávají 5:18.

Bubnování neustává ani v dalších minutách. Zbytek tribun se ovšem k bouřlivému skandování nepřidává. „Ti basketbaloví fanoušci jsou klidní, ale kotel je opravdu fotbalový. Hra je ani nezajímá. Když loni televize nevysílala jejich zápas, otočili se při našem utkání na protest zády a nedívali se," poznamenává kouč Jan Bobrovský.