Brokový střelec brněnské Komety Jakub Tomeček však zachránil aspoň rozstřel a při Světovém poháru v mexickém Acapulcu postoupil do finále skeetu. Nakonec vybojoval bronz a jako první český reprezentant také místo na olympijské hry v Tokiu 2020. „Nemůžu říct, že z toho nespím, to jen z časového posunu,“ směje se sedmadvacetiletý střelec z Vnorov na Hodonínsku.

Už jste vstřebal, že máte olympijské místo?

Není to tak, že jsem jen v euforii, nic moc se nezměnilo, všechno při starém. Akorát se jeden závod navíc podařil. Je příjemné, že všichni gratulují, mají radost a mám na rok, dva splněno i co se týká požadavků zaměstnavatele hned na začátku roku.

Většinou střelec, který získá olympijské místo, na hry jede, ale už se stalo, že to tak nebylo. Počítáte s Tokiem, pokud nenastane výkyv formy?

Tak nějak. Nedá se říct, že jsem si místo vystřílel a pojedu, ale pokud budu aspoň trochu trefovat, snad ano, když jsem si místo vystřílel. Kdybych ho získal pro republiku a nezajímalo by nikoho, kdo konkrétně, mohla by federace povolit že vystřílím další místo, ale to bohužel nejde. Jeden střelec může získat jedinou kvótu.

Rozhodující slovo tedy bude mít reprezentační kouč Petr Luštický?

Má finální slovo, kdo pojede. Snad já, když jsem si to vystřelil. (úsměv)

Na konci kvalifikace v Acapulcu jste udělal dvě chyby, jak vám v tu chvíli bylo?

Do té doby jsem měl devadesát devět terčů, minul jsem akorát v první položce jedinkrát, pak jsem měl tři čisté a šel na poslední. V hlavě jsem si nějak nastavil, že to bude dobré, že neminu, protože se mi střílí dobře, budu odkrajovat po stanovištích. Jenže už na dvojce to nevyšlo a říkal jsem si, že jsem zachrápal, musím přidat. Trojka vyšla, ale na čtverce jsem znovu usnul a už jsem tam měl tři chyby. To se nemělo stát, šel jsem na 124 a najednou už jen na 122 ran. Přemýšlel jsem, že mi to asi stačit nebude, takové myšlenky mi běhaly hlavou. Tak jsem si řekl: Nic, musíš aspoň sobě dokázat, že to dojdeš. Nejtěžší terče byly přede mnou, nechtěl jsem skončit na 121 a hůř.

Bylo z toho 122 terčů, což stačilo na postup do rozstřelu…

Když jsem dostřílel, ředitel reprezentace i státní trenér povídali, že se nemám za co stydět, že to bylo dobré, blízko. Bohužel, ale že vidím, že na to mám a příští závod vyjde. Tak jsme odešli do našeho stanu, už jsem se skoro balil, bavil jsem se s jedním kamarádem a reprezentační trenér mi říká: Kubo, možná ti to dá na rozstřel. Odpověděl jsem mu, ať si ze mě nedělá pr… a nedává mi zbytečné naděje. Ještě zbývali tři lidi. Tak jsem se nebalil, počkal jsem a dopadlo to. Nevím, jestli zapůsobil tlak, že šlo o kvóty a blížilo se finále, nebo měli střelci stejný problém jako já, že ze sluníčka usnuli, nicméně strašně moc kluků nadělalo v posledních položkách chyby.

Do rozstřelu o finále vás šlo sedm na pouhá dvě místa. Věřil jste si?

Když jsou tři střelci na dvě místa, je to relativně sranda, ale sedm lidí je blbé, zvlášť když jsem viděl jména lidí a že jim to v závodě šlo, to na psychice nepřidá. Nejsem taky zrovna dvakrát rozstřelový střelec, moc to nevyhledávám. Nemám rozstřely moc rád, často se mi nezadaří. Teď jsem to toho šel a snažil se urvat každý terč, neřešit vyřazování, že musím někam dojít. Dokud jsem to tak dělal, fungovalo to a ostatní postupně vypadávali. Nakonec jsem si poslední lístek do finále urval pro sebe.

Přesto jste se v závěru obával, že vás předběhne Federico Gil z Argentiny…

Celou dobu jsem šel bez chyb a Argentinec udělal druhou. Už jsem si říkal: Paráda, půjde Argentinec, budu třetí a mám kvótu. Jak mi to proběhlo hlavou, buch a hned jsem tam měl chybu. Na pořadí zůstával přede mnou, kdybychom měli stejně chyb, vypadnu já a ne on. Stejná situace se mi stala loni na mistrovství světa v Jižní Koreji, kdy jsem minul úplně poslední terč a kvůli tomu na pořadí vyhrál Nor a vypadl jsem místo něj. Teď jsem šel na poslední stanoviště, trefil jsem první dvojstřel, otočil jsem se na druhý a říkám si: To trefíš, protože to nebude jako loni, kdy jsi na mistrovství světa minul poslední terč.

Ulevilo se vám?

Jak jsem ho dal, cítil jsem obrovský pád šutru ze srdce a jen radost. Zbývaly mi další terče s Rossettim a Hancockem. Ne že by mi v tu chvíli byl už závod jedno, snažil jsem se dál bojovat a už jsem neminul, ale Rossetti měl jednu chybu jako já a nasazení přede mnou, takže jsem musel vypadnout. Potom všichni říkali, že to bylo neuvěřitelné finále, na jednu chybu vypadnout a ještě na shodu prý snad ještě nebylo.

Budete po olympijském kvótaplacu klidnější, nebo si musíte najít zase jinou motivaci, aby vás povzbudila ve výkonech?

To velice brzy zjistím, za deset dní jedeme na další svěťák do Al Ainu. Spíš se mi změní priority, teď nepotřebuji bojovat o olympiádu, tak jsem si nastavil, že chci do finále Světového poháru. Nikdy jsem v něm ještě nebyl a díky třetímu místu k tomu mám asi nejblíž za celou kariéru. Chci teď co nejlíp střílet světové poháry, kdyby dal Bůh a ještě jednou se zadařilo na nějakém svěťáku, rád se dostanu do finále poháru. Pak Evropa a svět, to jsou každoroční taháky, prestižní závody, které i nejvíc zajímají naše sportovní vedení na vnitru i Dukle. To jsou alfa a omega vedle olympiády.

Ve třech posledních závodech se vám dařilo, znamená to, že se usazujete ve světové špičce skeetu na delší dobu?

Bylo by to pěkné a určitě bych se tam usadil moc rád, nicméně se takhle mluvit nedá, ve sportu potřebuju hromadu štěstí a ještě víc tréninku. Střílelo se mi teď rozhodně líp než třeba v Koreji, byl jsem daleko klidnější. Už tam se mi závod povedl, příprava v Kataru taky, teď se mi zadařilo třetí závod v řadě, střílelo se mi čím dál líp. Doufám, že tato sekvence bude pokračovat a bude se mi střílet dobře, což jediné potřebuji, abych dokázal prodat, co umím. V tréninku se mi až tak nedaří, dělám chyby, ale zaplaťpánbůh si je uvědomuji. Vím, co dělám špatně a čemu se mohu vyvarovat v závodě. Ten mi pak dodá nějakou míru stresu, aktivace, která mi pomůže k vyšší koncentraci k úkonu, k reakci na terč. Nemám tak tendenci udělat chybu a cítím se víc koncentrovaně.

Bronzovou medaili z mistrovství Evropy, kterou jste si vystřelil místo na olympiádě v Londýně, stavíte výš?

Těžko říct, jsou spíš nastejno. Světový pohár není mistrovství světa, ale Evropa není Světový pohár. Oboje jsou třetí místa na soutěžích, kde bývá sto lidí, obě znamenala kvótu. Tohle bylo asi náročnější, šlo jen o dvě kvóty, předtím jsem byl ještě junior. Nedokážu říct, která medaile je výš a která níž.