Překážkové závody jí učarovaly teprve před třemi a půl lety, od té doby se vyšvihla mezi českou špičku. Na jižní Moravě konkurenci nemá. „Začala jsem pozdě, což je škoda, protože mám na to asi vlohy. Mohla jsem být jinde, ale na rozdíl od většiny soupeřek v elitní kategorii mám rodinu a pracuji,“ popisuje devětatřicetiletá závodnice.
Extrémní překážkové závody existují pod hlavičkou několika organizací: v České republice jsou nejznámější Spartan Race, Gladiator Race nebo Predator Race. „Rozdíly jsou především ve skladbě jednotlivých závodů. Zatímco Gladiator Race a Predator Race se zaměřují spíš na originalitu překážek, ve Spartanovi se víc naběháte a užijete si terén. Závody se také liší v hendikepech, co musíte udělat, když nesplníte úkol. Při Spartanu se skáčou angličáky, jinde se běhá navíc nebo poskakuje s gumičkou na noze,“ vysvětluje Butorová.
Nejdelší tradici má u nás Spartan Race. „V zahraniční je to asi největší fenomén. Zaměřila jsem se na něj po tom, co jsem si při pádu škaredě urvala rameno a nemohla se plně věnovat tréninku ručkovacích překážek. A tak jsem začala trénovat běh,“ líčí třetí žena evropského šampionátu v Dolomitech ve své věkové kategorii.
Druhy závodů
SPARTAN RACE
- Sprint: 5 kilometrů/20+ překážek
- Super: 10 km/25+
- Beast: 21 km/30+
GLADIATOR RACE
- Run: 4+ km/20+
- Original: 6+ km/30+
- Max: 12+ km/40+
PREDATOR RACE
- Dril: 5+ km/20+
- Brutal: 10+ km/25+
- Masakr: 15+ km/30+
Závody se dělí podle vzdálenosti a počtu překážek. Od pětikilometrových Sprintů až po Beast, kde účastníci zvládají 21 kilometrů a nejméně třicet překážek. „Sedí mi delší závody. Když ve Sprintu uděláte chybu, už ji nedohoníte. Beast trvá tři až čtyři hodiny, takže se případná ztráta dá dohnat, běží se terénem. To si užívám, na horách se občas stihnu i kochat,“ povídá Butorová, která na konci září skončila třetí v elitní kategorii na Spartan Race na Lipně. Tam závodilo ve všech kategoriích několik tisíc lidí.
Mezi elitu vstoupila až v letošním roce, neboť ve své věkové kategorii už neměla konkurenci. V řeckém městě Sparta se zúčastnila mistrovství světa v Trifectě, kde se sčítají výsledky tří distancí zvládnutých za jeden víkend. Skončila dvacátá. „Váhala jsem, zda jít do elity, ale je to jiný zážitek soupeřit s hvězdami. Jsou to profíci, kteří nechodí do práce a skoro nikdo nemá děti. A většinou jsou o hodně mladší než já nebo se tímto sportem živí. Ve své věkové kategorii bych sice vyhrála o víc než hodinu, ale jsem ráda za start v elitě,“ sděluje pátá žena středoevropského seriálu CEU ve Spartan Race mezi elitou.
Na extrémních překážkových závodech si oblíbila, že dře do úmoru. „Když nesu pytle do sjezdovky nebo se musím ponořit v dunk wall, vysypu ze sebe celý slovník nadávek, ale potřebuji si hrábnout na dno. Ať to má grády, ne se za pět minut vrátit do cíle,“ objasňuje rodačka z Valašských Klobouk na Zlínsku.
Zpočátku jí dělaly potíže úkoly na udržení rovnováhy, což zlepšila změnou bot a tréninkem. Jen se vyhýbá brodění bahnem. „Už stárnu a bahno nemusím. Vybírám si závody podle toho, zda tam bude,“ přiznává vítězka nedělního Gladiator Race na Brněnském výstavišti mezi jednotlivci i v mixech. „Ovšem zakletý je pro mě stále hod oštěpem, kdy je stále padesát na padesát, zda trefím,“ přidává.
Přestože občas plave v pětistupňové vodě nebo závodí ve sněhu, stal se tento sport její vášní. „Spartan Race má heslo: Pochopíš až v cíli! Baví mě to a komunita lidí je úžasná,“ podotýká Butorová.