Už si zvykáte na neutuchající zájem fanoušků?

Už je to trochu menší než po olympiádě, ale zato stabilní, takže je toho pořád dost. Lidé stále vzpomínají na ten olympijský závod, asi to v nich zanechalo velký dojem (úsměv).

Překvapila vás popularita něčím?

Po olympiádě jsme byli s přítelem na dovolené v Maďarsku a cestou domů jsme se zastavili ve sklípku. Trochu maďarsky rozumím, protože moje babička byla Maďarka. A v tom sklípku mi někdo poklepal na rameno a ptal se mě, zda jsem ta Špotáková. To jsem nečekala (směje se).

Nebolí vás při autogramiádách ruka?

Já to mám ráda, akorát je to trochu vyčerpávající, zvlášť když mám před sebou dlouhou cestu. Ale setkávání s lidmi, kteří mi přejou všechno dobré, je vždy příjemné.

Dlouhou cestou myslíte odjezd na Makarskou riviéru?

Ano. Tam se nám dobře trénuje, mají malý stadionek a jedeme tam už počtvrté.

Vyhrála jste olympijské hry, držíte světový rekord a v anketě o nejlepší sportovce České republiky jste sesadila z trůnu Martinu Sáblíkovou. Můžete vůbec pomýšlet výš?

Byl to skutečně krásný a povedený rok, ale na druhou stranu člověka stále baví vyhrávat. To je příjemná věc a v tom chci pokračovat. Trénovat mě pořád baví a pokud jsem zdravá, to se pak lehce závodí a je to zábava. Každý rok jsou důležité závody, letos mistrovství světa v Berlíně, který je navíc jen tři sta kilometrů od Prahy.

Očekáváte nájezd českých fanoušků?

Těším se, že přijede spousta lidí z České republiky. Přijedou kamarádi, klaka přátel, které znám od první třídy. Mám radost, že budou na závodech, moc se na to těším.

Kariéru ukončila vaše rivalka Nikola Brejchová. Považujete to za ztrátu pro český oštěp?

Hodně se tím změnilo. Vždycky jsem k ní vzhlížela, i když se to postupně měnilo. Pochází ze Zlína, kde jsem ještě nikdy nezávodila, třeba bychom se tam mohly někdy vidět, i když už asi házet nebude.

Národ vás zná jako rockerku, po Praze jezdíte na skútru, působíte velmi rozhodně. Jak zvládá váš temperament přítel?

Respektuje to (smích). Na druhou stranu já si vážím jeho a jeho práce. Jemu se líbí, co dělám já. Je pravda, že mnohokrát se vztah musí řídit podle mě. Chápe, že třeba mistrovství světa je velká událost, snaží se mě všemožně podpořit a je to od něj úplně úžasné. Moc si vážím toho, že mám doma poklad a snad mu to vynahrazuju. Nemůžu ale říct, že bych vztah řídila já, on mi spíš říká, kam bych neměla chodit. Kolikrát jsem na autogramiádách, které nejsou tak dobře řízené jako v Brně a lidé bývají někdy nepříjemní. On je pak tím, kdo mě odvede pryč. Pomáhá mi hodně a spíš jsem řízená já (úsměv).

Jak stíháte kariéru vrcholové sportovkyně s vysokoškolským studiem?

Ráno jsem ještě běžela do školy s diplomkou, teď jsem opravdu měla hektické období. Důležité je dobré zázemí, z kterého se dá vycházet. Musím zaklepat na čelo, že ho mám, a to je to hlavní. Vždycky jsem byla všestranná, zajímala jsem se o všechno a díky tomu to nějak jde. Bylo by sice lepší, kdyby měl den třicet hodin, ale dá se to zvládnout.

Jaký máte vztah k Brnu?

Přiznám se, že v Brně jsem ani mockrát nebyla. Jednou jsem tu navštívila kamaráda, který tu pracoval. Vzal mě na Špilas a do Pegasu, kde se mi moc líbilo (smích). V Praze je sice něco podobného, ale v Brně to má takovou lepší atmosféru. Ještě si vzpomínám, že jsem tu cvičila na přísahu.

Jaké budou v nadcházející sezoně souboje s Ruskou Abakumovou, se kterou se setkáte třeba na Zlaté tretře?

Nejdůležitější je určitě světový šampionát v Berlíně. Na Zlaté tretře budu mít spoustu akcí okolo, hlavní je pro mě v srpnu Berlín. Snad souboje zvládnu.

Jak to, že vás Tomáš Berdych porazil v souboji o to, kdo na jaře naběhá víc kilometrů?

To bych taky ráda věděla (úsměv). Musel to naběhat mezi zápasy, protože čip měřící kilometry nemůže mít v tenisové botě. Ale v běhání pokračuju, boty beru s sebou do Chorvatska. Začalo mě to bavit, aspoň člověk vidí, kolik naběhá.