Její euroligový debut v dresu celku ze Žabovřesk připomínal zlý sen. České vicemistryně v první čtvrtině trefily jen čtyři body a už po deseti minutách ztrácely na favorita třináct bodů. „Trenéři nám ani tak nevyčítali chyby v útoku, ale vadil jim přístup. Nebylo tam srdíčko, bojovnost. Prostě se to s námi vezlo," vrací se ke složitému vývoji utkání.

Vzhledem k neustále se zvyšujícímu náskoku francouzského protivníka chyběly svěřenkám trenéra Jana Bobrovského i morální síly. „Byla to chyba. Po první čtvrtině už to nešlo," přiznala Stejskalová, která v utkání nastřílela devět bodů.

Taktický plán se proti trojnásobnému vítězi Euroligy zhroutil velmi brzy. „Na soupeře jsme se připravovaly na tréninku, měly jsme o něm informace. Víme, že je to silný tým, který se chce dostat do Final Four, na druhou stranu nemá tak zvučná jména jako některá další družstva. Chtěly jsme udělat dobrý výsledek a aspoň odcházet ze hřiště s dobrým pocitem," zmiňuje letní posila z pražského USK.

Porážka o padesát bodů patří k největším v její kariéře. Po podobně vysoké předchozí prohře chvíli pátrala. „Bavily jsme se o tom i s holkama v kabině, většina si nic takového nevybavuje. Já si vzpomínám, že první rok ve Valosunu jsem hodně vysoko prohrála právě se Žabinami, které měly tehdy hodně našlapaný kádr, a dostaly jsme výrazně přes sto bodů," vzpomíná.

I dlouhé cestě domů, při které se Brňankám ještě zpozdilo letadlo, debakl v Bourges příliš nepřidal. „Nejsem člověk, který usne v autobuse. Na zápas jsme odcestovaly ve tři hodiny ráno, to byla první noc, kdy jsem špatně spala. Po zápase jsem nemohla usnout, ještě jsme si povídaly. A brzy ráno už jsme odjížděly. Dvě ze tří nocí jsem pořádně nespala," vysvětluje.

I přes náročný výjezd do Francie chce porážku co nejrychleji odčinit. Nejlépe už v sobotním ligovém utkání s předposlední mladoboleslavskou Slovankou. „V lize se musíme zase odrazit. Nezbývá nám nic jiného než na porážku zapomenout. Sice jsme prohrály o padesát, ale musíme dát soupeřům najevo, že jsme pořád silné Žabiny, které chtějí obhájit druhé místo," burcuje svůj tým česká reprezentantka.

I přes málo času na odpočinek vítá, že utkání jdou za sebou v rychlém sledu. „Mám to tak radši. Minulý zápas už je prostě pryč a teď je tu nový, do kterého mám novou motivaci," tvrdí.

Při cestě do středu Čech se ovšem opět nevyhne neoblíbenému autobusu. „Snažím se s ním skamarádit celý život. Snažím se cestu nějak využít a zdokonaluju se v angličtině. Využívám toho, že máme v týmu Jennu Smithovou a Fridu Ailiovou, se kterými se hodně bavím," říká.