Dvojice závodníků brněnské Dukly založila Akademii dráhové cyklistiky. „Mně tenhle sport hodně dal, je to v podstatě celý můj život a chci mu to vrátit. Konec mé kariéry se neúprosně blíží, ale u cyklistiky chci zůstat a ukázat lidem, že je to pěkný a bezpečný sport,“ líčí Bábek, jenž se chystá příští rok na olympiádu v Tokiu.

Před rokem a půl oslovil s nápadem týmového parťáka Wagnera a ukázkové lekce pořádají na brněnském velodromu, kde sprinteři Dukly běžně trénují. „Využili jsme naší slabiny, že nemáme krytou dřevěnou dráhu, ale otevřený betonový velodrom. Lidé se projedou rychle a bezpečně na čerstvém vzduchu, kde je nesrazí auto. I když prší, jedou na kole bez větších omezení. Nakoupili jsme pár kol, která půjčujeme,“ říká evropský šampion v keirinu a vítěz Evropských her v pevném kilometru.

Počáteční obavy

K výuce si pozvali také dvě osobnosti. Mentálního kouče Petra Žídka s oblíbeným hercem Jakubem Štáfkem. „Teď mám teprve druhé kolo v životě. Lehce jsem se bál, kluci mě strašili. Na první pohled to vypadá jednoduše, ale samozřejmě není. Nicméně jsem snad učenlivý, rychle jsem pochopil a šlo to jedna báseň,“ směje se herec, jenž uspěl i při premiéře ve smíšeném bojovém umění MMA.

Štáfek se s dráhovým kolem rychle sžil a pustil se i do klopených zatáček brněnského velodromu. „Na pohled je to samozřejmě ostré, ale člověk do toho prostě musí jít i se strachem. Nechci působit moc sebevědomě, ale bylo mi jasné, že když tam vjedu bez rychlosti, logicky se rozsekám. Jediná šance je pořád šlapat,“ popisuje. Pozor si dával hlavně na to, že dráhové kolo nemá brzdy. „To byl největší nezvyk, že si člověk neodpočine,“ sděluje devětadvacetiletý herec, scénárista i režisér.

Zvýšená pozornost

Bábek mu zpočátku věnoval zvýšenou pozornost, ovšem brzy zjistil, že ji nepotřebuje. „Bál jsem se, aby se něco nestalo, ale Jakub je takový, jak jsem čekal. Má rád výzvy a i když se třeba bojí, umí se strachem velmi dobře pracovat. Když poprvé vjel do klopení, měl zatnutý obličej a trochu hrůzu v očích, ale za chvilku se do toho dostal a pak pořád neúnavně jezdil,“ povídá Bábek.

Tvůrci projektu tak přišli s dráhovou výzvou, kdy účastníkům změří čas na dvě kola, tedy osm set metrů. Štáfek předvedl minutu a třináct sekund, Žídek byl o osm sekund pomalejší. „Musím poděkovat Dukle, že jim zapůjčila moje kolo i s diskem. Oba zajeli skvělý čas a pro nás s Robinem to byla parádní zkušenost“ říká Bábek.

Žídek seděl na dráhovém kole podruhé v životě. „Když koučuji sportovce, chci všechno vyzkoušet, abych jim rozuměl. Odhodlal jsem se ve dvaapadesáti letech, ale všem dráhu doporučuji, je to fakt zážitek,“ potvrzuje mentální kouč, který pracuje se Štáfkem či hokejisty Jakubem Klepišem, Petrem Vránou a Michalem Vondrkou.

Přestože na kole skoro nejezdí, i jeho na dráze brzy opustily obavy. „Kluci se o nás nejvíc báli, abychom nacvakli a vycvakli nohy z klipsen, když se pedály pořád točí. To jsme zvládli. Když jsem jel rychle na rovince, říkal jsem si, že to je v pohodě, ale na klopené části byl můj první pocit, že to špatně dopadne a zahynu. Člověk nesmí ani na setinu vteřiny přestat šlapat, jinak jde kolo do vrtule, ale bylo to úplně super,“ culí se Žídek.

Certifikát pro začátečníky

Tvůrci Akademie dráhové cyklistiky chtějí především co nejvíc lidem přiblížit svůj sport. Po úvodní dvouhodinové lekci dostane každý absolvent certifikát o mírné pokročilosti. „Je to i pro úplné začátečníky, kteří na dráhovém kole v životě nejezdili. S certifikátem můžou chodit na středeční skupinové tréninky, které budou nejvýš pro deset lidí a kola jim půjčíme,“ vysvětluje Bábek. Na konci května chystají pilotní díl, pravidelné tréninky začnou v červnu.

Plánují také lekce pro školy a teambuildingové aktivity pro firmy. „Spousta lidí se zalekne, když uvidí velodrom a má jet na kole bez brzd. Ukazujeme, že bloky v naší hlavě si vytváříme často sami, což nás brzdí v práci i v osobním životě. Když někdo na velodromu zjistí, že to nebylo tak hrozné, má strašně dobrý pocit, že překonal sám sebe. Za dvě hodiny se z lidí stanou hobby dráhaři,“ podotýká.

Úvodní lekce stojí 1500 korun, pravidelné tréninky pak 250 korun a zahrnují i zapůjčení kola. „Nechceme zbohatnout, ale přinést dráhovou cyklistiku všem. Chceme produkovat lidi, kteří si na dráhu pojedou zasportovat, jako když jde někdo třeba do posilovny. Je to krásný silově vytrvalostní sport, který zlepšuje kondici,“ dodává Bábek.