"Hodně si vážím toho, že jsem se zařadil po bok Davida Kosteleckého nebo Kateřiny Emmons,“ povídá osmadvacetiletý borec z Rajhradic.

Loni jste vystřílel kvalifikační místo na olympijské hry v Londýně. Co plánujete letos?
Nechal jsem si v Itálii repasovat zbraň. Závodit začneme za čtrnáct dní na Kypru, kde budeme trávit soustředění. Ale spíše jde o to, vystřílet pořádný objem nábojů. Jak říkáme: trochu se otlouct. Letos budu startovat na třech světových pohárech. Vynechám Austrálii, protože s přítelkyní čekáme miminko.

Kdy?
Termín máme 18. března, což je den odletu do Austrálie, takže jsem nechtěl riskovat. Bude to kluk.

Takže střelec po vás?
Dívali jsme se na ultrazvuku, flintu tam zatím nemá. Takže uvidíme. (smích)

Zvýšily vám loňské výsledky renomé na střelnici?
Ani jsem to nějak nepocítil. Ke všem se chovám kamarádsky a ostatní ke mně taky.

Vystřílel jste olympijské místo, což ovšem neznamená, že do Londýna pojdete vy. Jak těžké si bude zajistit nominaci?
Bude záležet na úvaze státního trenéra. Samozřejmě musím potvrdit výkonnost, pak budou rozhodovat jiní.

Co dělá střelec v zimě, kdy se asi moc střílet nedá?
Vrátili jsme se ze zimní přípravy. Jezdili jsme na běžkách, plavali a hráli squash. Obecně se v přípravě věnujeme sportům, které jsou dobré na postřeh. Děláme třeba i pingpong nebo badminton. Sníh střelcům vadí. Oranžový reflexní terč je na bílém podkladě blbě vidět.

Budete závodit skoro po půl roce. Je to nezvyk?
V některých státech mohou díky mírnému počasí střílet celý rok. My to tak nemáme. Často jedeme od nuly.

Trefíte po takové pauze hned první terč?
Někdy jo. (úsměv) Pokud chcete v běžném závodě uspět, je potřeba trefit 122 ze 125 holubů. Když teď popadnu flintu trefím jich třeba jen 110. Musím potrénovat. Bude mě bolet tvář i rameno. Prvních dva tisíce nábojů totiž bolí.

Kolik vystřílíte za rok?
Patnáct až dvacet tisíc. Teď při soustředění třeba tři sta nábojů za den. Je to náročné.

Co se pro vás změnilo po třetím místě na MS?
Když šla mamka na do obchodu, každý se jí ptal. Taky mně spousta lidí přálo. To k tomu patří, ale snad se u mě nic výrazného nezměnilo.

Když je člověk třetí na světě, může už pomýšlet na medaile z olympiád. Jak je to u vás?
Každý závod je jiný. Jednou skončíte desátý, jindy vyhrajete. Může se stát všechno. Na šampionátu mohlo čtyřicet střelců zaútočit na finále.

A už sníte o úspěchu v Londýně?
Lepší je nic neplánovat a překvapit než odjíždět s tím, že jdete do bojů o medaili. Ale člověk si věřit musí. Jinak by to nešlo.