Když byl malý, rodiče před ním schovávali vzduchovku, protože využíval každou možnost, aby si z ní vystřelil. Už tehdy na brněnské Stránské skále Jan Sychra prokazoval vlohy, které ve sportovní střelbě později zúročil.

„Kde se co pohnulo, hned jsem po tom střílel. Doma nesměli nechat vzduchovku bez dozoru, dávali ji za skříň, abych na ni nedosáhl. To já můžu nechat doma brokovnici i s náboji, a nikdo si jí nevšimne," usmívá se třiačtyřicetiletý český reprezentant ve skeetu, který odjede na olympijské hry do Londýna jako české medailové želízko. Ve sbírce má přes dvacet medailí ze světových i evropských šampionátů nebo Světových pohárů.

Jaká byla cesta od vzduchovky na poli k závodnímu střílení?

Ve třetí třídě, když už jsme bydleli v Ústí nad Orlicí, jsem došel na nábor do střeleckých tříd. Nejprve jsem střílel ze vzduchovky, což mi docela šlo, pak přišla na řadu malorážka. Když jsem pak šel na lesnickou školu do sportovně-střelecké třídy, poprvé jsem si vyzkoušel brokovnici. Po dvou letech jsem nakoukl do juniorské reprezentace a docela to šlo. Asi jsem měl nějaké vlohy.

Nelákal vás návrat ke vzduchovce nebo malorážce?

To ne. Když člověk okusí skeet, pozná vyšší stupeň střílení. Je víc akční, hezčí, zábavnější a zajímavější než statická střelba do terče. Pálení do papíru už mi nic neříká, i když jde samozřejmě o obdivuhodné mistrovství. Ale kdybych měl možnost vystřelit si třeba na figurínu ze samopalu, rozhodně bych se nebránil.

Saháte po pušce i ve volném čase? Většina vašich kolegů se věnuje myslivosti…

Jako lesák z povolání to mám rád, líbí se mi, ale nezbývá mi čas. Ani si nevzpomínám, kdy jsem byl naposledy na honu. Na podzim aspoň jezdím pravidelně do vojenského prostoru Bražec na Karlovarsku pozorovat jelení říje. Ale syn nyní propadl rybaření stejně jako já v dětství střílení. Mám problém ho ráno dostat do školy, myšlenkami je pořád na rybách, takže chodím s ním.

Pochlubíte se nějakými úlovky?

Když mi kluk připraví prut a návnadu, něco chytím, ale sám ne. (směje se)

Olympiáda vypukne už za necelý měsíc. Prospělo vám, že jste si místo vystřílel už před rokem?

O předchozí hry jsem bojoval do poslední chvíle, teď jsem hned zkraje kvalifikace zažíval větší pohodu. Ovšem nikdy nemáte jistotu, že pojedete, dokud nesedíte v letadle. Brzké vystřelení kvótaplacu (olympijské místo pro zemi pozn. red.) beru taky jako víc zavazující, protože musím podávat výborné výkony, každý je ode mě očekává. Letos mám za sebou tři závody a první dva se mi zrovna nepodařily.

Ale příliš se tím nestresujete…

Se státním i osobním trenérem jsme odložili začátek přípravy na pozdější dobu, aby se vrchol formy oddálil. Dřív jsem střílel dobře třeba jen do tří čtvrtin sezony. Na mých výkonech to bylo znát, ovšem poslední závod mi vyšel výborně. Doufám, že už se karta obrátila, forma přichází, bude gradovat a já věřím, že vyvrcholí v Londýně.

Už jste myšlenkami na olympiádě?

Všechno se dořeší přes víkend, doteď jsme žili přípravou na mistrovství Evropy a na víkendové Grand Prix v Brně. Až v neděli skončí závod, začne výstavba stěny podobné střelnici v Londýně, máme už i olympijské terče. Detailní příprava bude v Brně a s ní pak u mě vypukne pocit, že se olympiáda blíží.

Vyhovuje vám příprava v rodném městě?

Jasně, cítím se tady dobře, v Soběšicích se mi líbí, protože je tam úžasný klid. Navštívím kamarády a příbuzné, podívám se na Stránskou skálu, kde jsem jako dítě bydlel. Často si vzpomenu, jak jsem tam zapálil pole a děda ho přijel hasit. (smích) Beru si s sebou kolo a ve volných chvílích budu jezdit. Jde o výborný relax i trénink.

Jedete na čtvrté hry. Považujete to za velkou výhodu?

Nikdy nejde o řadový závod, jsou to olympijské hry. V Londýně budou opravdu jen ti nejlepší. Olympiáda bude oproti jiným závodům nezvyklá hlavně mediálním popraskem okolo. Na ten zvyklí nejsme a s každým zacvičí.

Na co si musíte dát hlavně pozor?

Týká se to třeba už zahájení. Rád bych na něj šel, jenže jde o několik hodin čekání, stání na stadionu taky síly nepřidá. Nesmím zbytečně podléhat médiím, brát je s rezervou. Je potřeba se vyhýbat situacím, jež vás mohou vykolejit a těch je na olympiádě hodně. Třeba když někdo slaví medaili a je kolem toho mumraj, nebo naopak bude někdo skleslý z neúspěchu a bude mít depku. Nesmíte přebírat pocity druhých, které byste mohl vstřebat.

Počítáte s velkým očekáváním, které do vás česká střelba vkládá?

Rád bych se dostal do finále, to je reálný cíl. Každý chce samozřejmě vyhrát, pokud však budu ve finále, budu spokojený. Ve střelbě to není jako u sprintu. Bolt moc dobře ví, za kolik běhá. Když si nepřetrhne sval, dá to v pohodě. V našem sportu ovládá všechno mozek, což není obyčejný sval, který lze natrénovat. Když vypne, což se někdy stane, máte jen jeden pokus. Nepodléhám tomu. Pokusím se podat co nejlepší výkon, zbytek je dílo osudu a štěstí.

Jak pracujete s hlavou, využíváte psychology?

Moc se na ně nevážu, protože stejně nejsou peníze, aby s námi jezdili na velké závody. Za plotem jsem sám. Snažím se dělat koordinační cviky, abych mozek trénoval, zlepšil postřehy a zrychlil reakce. Používám biofeetback, což je trénink na koncentraci pro dyslektické děti, při níž elektrody na hlavě snímají vzruchy, a tím ovládáte program v počítači. Každý střelec má pak své rituály.

Jaké bývají nejčastější?

To je různé, někdo si počítá, jiný zpívá. Hlavně musíte zaměstnat mozek, aby vám v něm neběhaly myšlenky na chybu. Pokud vám proběhnou hlavou, na devadesát procent přijde. Stačí jen pomyslet na to, že minule vám to na stejném stanovišti nešlo, a buch. Uvažujete, že fouká vítr, aby vám holub nespadl dolů, a už ho minete.

S Jakubem Tomečkem, Davidem Kosteleckým i Jiřím Liptákem tvoříte velmi silnou brokovou část střelecké výpravy. S čím se vrátíte?

Mám radost, že jsme se na hry dostali čtyři. Věřím, že někdo udělá medaili a někdo se ještě dostane do finále. Co bude navíc, bude strašně dobré.

Je vám třiačtyřicet. Jak dlouho se ještě udržíte na vrcholové úrovni?

Přemýšlím i o variantě, že půjde o mou poslední olympiádu. Uvidíme, jak to dál dopadne. Pokud ovšem budu nadále platný, bude o mě zájem a něco můžu českému skeetu přinést individuálně i družstvu, chci ještě střílet. Jakmile mě ovšem mladší začnou pravidelně o třídu převyšovat, se střelbou přestanu. Nechci skončit někde dole, ale s hlavou nahoře, že jsem pro střelbu něco udělal.

Brokový střelec Jan Sychra.JAN SYCHRA

Datum a místo narození: 26. března 1969 v Brně

Sport: broková střelba disciplína skeet

Největší úspěchy MS: 2. místo (2007) a 3. místo (2006) v jednotlivcích, 2x 1. místo (2001, 2002) a 2. místo (1998) v družstvech.ME:1. místo (2010), 2x 2. místo (2000, 2004), 3x 3. místo (2002, 2006, 2009) v jednotlivcích, 2x 1. místo (2009, 2010), 2x 2. místo (1998, 2008) a 4x 3. místo (2000, 2001, 2002, 2012) v družstvech

Účasti na OH: jede na své čtvrté hry, v Atlantě 1996 obsadil 15. místo, v Aténách 2004 skončil na 9. místě a v Pekingu 2008 vybojoval 16. místoZajímavost:v březnu 2011 v chilském Concepciónu vyhrál podnik Světového poháru v absolutním rekordu 150 terčů, závod bez jediné chyby zvládl jako třetí muž v historii po Vincentu Hancockovi z USA a Noru Toremu Brovoldovi, jemuž se to povedlo dokonce dvakrát

Povahou je zlatý kluk, říká Málek

Brno - Ve sbírce má něco, po čem touží i brněnský rodák Jan Sychra. Bývalý brokový střelec Petr Málek vybojoval před dvanácti lety olympijskou medaili. Ze Sydney si přivezl stříbro ve skeetu. Co říká o Sychrovi?

O olympiádě. „Honzovi se zatím na olympiádách příliš nedařilo, proto s trenéry obrátili přípravu. Začali později a nesoustředili se na mistrovství Evropy, aby forma vygradovala na hrách. Taky před každou olympiádou dovezl z Evropy medaili, teď ne. Bude se připravovat v simulovaných podmínkách v Brně a podle mě patří mezi vážné adepty na medaili. Bez šanci není ani Jakub Tomeček. Ovšem na olympijské hry přijedou všichni připravení, dvacet lidí může cenný kov získat a zuby si brousí především Řek Achilleos."

O čtvrté olympiádě. „Má dostatek zkušeností a už ví, co mu v přípravě před olympiádou pomůže. Ale zkušenosti nezaručují, že v závodě všechno vyjde podle plánu. Já však doufám, že svou přípravu zúročí."

O přednostech. „Samozřejmě zkušenosti a hlavně jeho schopnost připravit se na velké závody, což většinou rozhoduje o úspěchu. I když patří ke starší generaci, jeho přístup k tréninku je příkladný. Mladí kluci si jej mohou brát za vzor. V tréninku nezanedbává fyzickou ani psychickou stránku. Ale nikdo není dokonalý a Honza o svých slabinách taky ví."

O povaze. „Na střelnici ho zařadím mezi flegmatiky, což je nesporná výhoda. Jinak je to zlatý kluk do party a dobrý kamarád, nikdy nezkazí žádnou legraci a takových lidí je čím dál méně."

O budoucnosti. „Sice uvažuje, že půjde o jeho poslední olympiádu, ale když si rozumně rozvrhne přípravu, je rozhodně schopný v plné formě absolvovat další čtyřletý cyklus. Mezi střeleckou elitou se pohybují i starší závodníci."

Sportovní střelci? Prostě pohoda

Jako by vybočovali z běžných sportovních norem. Nejenže nepatří mezi prototypy atletů, fotbalistů či hokejistů svou leckdy objemnější postavou, která mimochodem ve střelbě ničemu nebrání. Ale i chováním trochu nezapadají.

Poznal jsem ve své profesi jen minimum sportovců, kteří by se chovali povýšeně, ale často se stane, že si s nimi o ničem jiném než o jejich odvětví nepopovídáte. A někdy ani o tom. Střelci jsou v tomto ohledu jiná sorta. „Budeme si tykat, mně to tak přijde lepší," povídá mi hned při našem prvním setkání skeetař Jan Sychra, majitel víc než dvaceti velkých medailí, který je o šestnáct let starší než já.

Z každého střelce čiší pohoda, rozvaha a z rozhovorů s nimi máte příjemný pocit. V tu chvíli prostě nejde o práci, ale o popovídání s inteligentním člověkem, s nímž vás setkání obohatí. Bez ošívání odpovídá i na otázky na tělo, nevykrucuje se, nepoužívá otřelé fráze a jeho odpovědi mají hlavu a patu.

Není se co divit, protože ke své profesi potřebují střelci vyrovnanou hlavu víc než kdokoliv jiný. Přitom je obdivuhodné, jak s bohorovným klidem zvládají stres, který je spojený s velkým očekáváním českých fanoušků směrem k blížící se olympiádě. A já už se nemůžu dočkat, až se po Londýně sejdeme na střelnici, na stole bude ležet medaile a my budeme mluvit… Třeba o myslivosti.

Olympijský klíč

Na olympijských hrách v Londýně by mělo v brokové disciplíně skeet startovat36 mužů, jejich počet ještě mohou navýšit divoké karty. Za každý stát do bojů pod pěti kruhy zasáhnou maximálnědva střelci. Kvalifikační místo, takzvaný kvótaplac, se nepřiděluje jednotlivým závodníkům, alepouze zemi. Střelci o ně usilují na mistrovstvích světa, kontinentálních šampionátech a Světových pohárech. Pro Českou republiku vystříleli nominační místaJan Sychra a Jakub Tomeček, které státní trenér Jan Hůla do Londýna pošle. Brněnský rodák Sychra jej získal výhrouna Světovém poháruv Chile v březnu 2011, střelec Komety Brno Tomeček o pět měsíců později bronzemna evropském šampionátuv Bělehradě.