Tamní velodrom dobře zná. „Na trati už jsem závodil asi desetkrát, takže to nebude žádná novinka. Je jedno, kde jedu. Pokud není dráha vyloženě atypická, nemám problém,“ říká jedenatřicetiletý závodník brněnské Dukly.

V aktuální sezoně absolvoval pět ze šesti podniků Světového poháru. V keirinu startoval třikrát. Dvakrát z toho postoupil do velkého finále, kde bral páté místo. „Především v předposledním závodě na Novém Zélandu už jsem cítil bojovnost a šel jsem na start s cílem zvítězit. Bohužel se to nepovedlo, jde ale o dobrou známku toho, že jsem zpátky,“ hlásí s úsměvem.

Bábek loni strávil několik měsíců v Japonsku, kde se druhým rokem účastnil prestižního keirinového turné. „Keirin v Japonsku je jiný sport. Hodně rychle jsem to poznal už při prvním závodě. Cesta zpět ke světovému keirinu byla po dvou letech obtížná. Na ocelovém kole je to dřina, na karbonovém si to teď užívám. V Japonsku je keirin bojový sport, u nás oproti tomu gentlemanská záležitost,“ vysvětluje.

Loňské mistrovství světa v nizozemském Apeldoornu musel vynechat kvůli zlomené klíční kosti. Letos jede na šampionát s jednoznačným cílem. „Zlatá medaile je pro mě největší motivace. Stříbro i bronz už mám, teď toužím po dresu mistra světa. Nohy mám silné, když se přidá ještě štěstí, můžu přivézt dres pro šampiona. Keirin je ale nevyzpytatelný, závod může dopadnout jakkoliv,“ má jasno vítěz celkového bodování Světového poháru v keirinu 2016.

Zatím neví, zda se postaví i na start závodu na jeden kilometr s pevným startem, který se jede den po bitvě v keirinu. „S Petrem (Klimešem, trenérem dráhových cyklistů pozn. red.) jsme to řešili a moc se mu ta představa nelíbí. Máme v závodě jen jedno nominační místo a v týmu Robina Wagnera, který je velmi silný. Nerad bych mu zabíral startovní pozici, když budu unavený po keirinu. Na druhou stranu jde o disciplínu, kterou mám velice rád. Je to na trenérovi,“ přibližuje dvojnásobný medailista z mistrovství světa.

Ve hře je i varianta, že nakonec do závodu zasáhnou oba jezdci Dukly. „Pokud se na start nepostaví závodníci Guatemaly, budeme mít k dispozici dvě místa,“ vysvětluje Bábek.

Jisté je, že nastoupí do týmového sprintu, za pomocí kterého se brněnští dráhaři snaží nominovat na olympiádu v Tokiu. Nominací přes týmový sprint by si zároveň zajistili dvě místa v keirinu a sprintu jednotlivců. „Postupuje jen osm týmů na světě, což je šibeniční kvóta. Rád bych dojel do osmého místa. Bodově nám to může pomoci a zároveň potvrdíme, že jsme lepší než státy, které mají více bodů díky vlastním kontinentálním šampionátům. Jako třeba Oceánie,“ líčí.

Dodává, že právě týmový sprint tmelí brněnskou partu. „Přestože děláme individuální sport, týmový sprint nás spojuje. Byli bychom rádi, kdyby postup vyšel, a na olympiádu jsme mohli jet jako tým,“ povídá jezdec, který momentálně drží postupové místo v keirinu bez ohledu na týmový sprint.

Na druhou účast pod pěti kruhy už se mentálně připravuje. „Moje hlava už je na olympiádě. Nechci jet jen pro účast a tašku s oblečením, toho mám doma plnou skříň. Přeju si bojovat o medaili,“ burcuje brněnský rodák.
Zároveň si uvědomuje, že jde možná o poslední šanci dosáhnout na olympijský kov. „Šéftrenér mi říkal, že vydržím i do další olympiády. Já se ale cítím spíš jen na Tokio, to je vrchol mé kariéry. Rok po olympiádě si ještě závodění užiju a pak bych kariéru ukončil,“ plánuje mistr Evropy z roku 2016.