Drobná dívka v kulichu opřená o berle. Klasický obrázek akrobatické lyžařky Nikoly Sudové před olympijskými hrami. Kdo si ale myslel, že přetržený zkřížený vaz v koleni Sudovou o Vancouver připraví, tak se pletl.

Osmadvacetileté závodnici zranění vzalo medailové ambice, ale šla hlavou proti zdi a vyválčila šestnácté místo. Šest týdnů po operaci navštívila Sudová jako host atletický mítink Brněnské běhy a prozradila, že olympijskou naději si vzít nenechá. „Cíl je teď v Soči. Znamená to další čtyři roky dřiny s vidinou úspěchu,“ povídala sympatická lyžařka na návštěvě v Brně.

Co vás zavedlo do Brna?
S Brnem mě spojuje můj sponzor, ale už jsem tady několikrát byla. Brno je příjemné a hezké místo. Je ale na druhé straně republiky a daleko od mého rodného města.

Jak pokračuje rekonvalescence?
Musím všechno zaklepat, protože koleno je nadmíru dobré. Doktoři jsou spokojení a tvrdí, že je situace lepší, než čekali. Nesmíme nic uspěchat, k čemuž ale mám často tendence. Musím se krotit. Budu raději dělat jen to, co mám od lékařů dovolené. (směje se)

Kdy vás koleno pustí do plné zátěže?
Záleží, jak bude noha snášet první tréninky. Jezdím na kole, plavu, dělám stabilizační cviky. Budeme přidávat a nohu postupně posilovat. Když ale začne otékat, musíme zpomalit. Na začátku července bych mohla absolvovat soustředění, ale ještě nevím, co všechno zvládnu. V září se snad pustím i na lyže.

Není to příliš brzy?
Snad ne. V srpnu si chci skočit už i do vody. (úsměv)

Sezona 2011 vyvrcholí světovým šampionátem v Deer Valley. Budete připravená na trať, kde jste se loni zranila?
Doufám. Mám tomu kopci co vracet, takže chci jet, ale nebudu určitě hrát na výsledek.

Nebojíte se, že vás ze svahu nepustí psychický blok?
Snad ne. Bez vazu jsem už jezdila a noze jsem neulevila. Když mi doktoři řeknou, že nohu udrží ortéza a všechno bude v pohodě, tak mě hlava blokovat nebude.

Před Vancouverem lidé říkali, že jen blázen pojede na olympiádu s přetrhanými vazy. Pořád slýcháte takové hlasy?
Nikomu názor neberu. Kdybych nebyla před olympiádou v roli adeptky na medaile, tak taky uvažuju jinak. Devětadevadesát procent lidí nikdy nebylo ve stejné pozici jako v zimě já. Nebylo jednoduché vzdát se šance na olympijský sen. Chtěla jsem udělat všechno proto, abych do Vancouveru jela.

Jak moc se po nešťastné sezoně změnily vaše plány?
Ideální představy byly jiné. Chtěla jsem dovést medaili z Vancouveru a do Ruska si za čtyři roky jet v pohodě zajezdit a užít si konec kariéry. Změna je v tom, že cíl je teď v Soči. Znamená to další čtyři roky dřiny s vidinou úspěchu.

Takže myslíte na zlatou opožděnou medaili?
To se nedá jen tak z patra říct. Doufám, že se dostanu do podobné formy jako před zraněním. Taky se musím dopracovat k tomu, abych nemusela na svahu na koleno myslet. Když bude moje výkonnost zpátky, tak se dá přemýšlet o nejvyšších ambicích. Teď ale koukám k září, kdy se snad dostanu znovu na lyže. To je momentálně můj hlavní cíl.

V Soči vám bude téměř dvaatřicet.
No jo. Dostanu se do té starší skupinky, ale snad to ještě nebude taková krize. (směje se)