Nedaleko syrských hranic zažila pokus o vojenský převrat, radost jí neudělala ani platební neschopnost celku Aski. „Arbitráž má zase práci,“ směje se dvaatřicetiletá pivotka. „Pojištění smlouvy mám, je potřeba peníze z klubu dostat, týká se to víc hráček,“ dodává.

Zkušenost se zahraničním angažmá ovšem vykoupila i občasná obava o vlastní zdraví. Šujanová zažila bombové útoky s politickými motivy. „Byl tam moment, kdy jsem se vyloženě bála. Jedna bomba vybuchla v autě nedaleko místa, kde jsem bydlela. Tehdy jsem měla asi největší strach, šla jsem kolem každého auta a uvažovala nad vším možným,“ vzpomíná.

Další výbušnina explodovala také za domem pivotky Petry Kulichové, která nastupovala za druhý městský klub Botasspor. „Volala mi, jestli jsem něco slyšela, ona cítila i otřes. V tu chvíli jsme byly dost zaskočené. Nerozhodly jsme se hned odjet domů, ale uvažovaly jsme, co by nás k tomu opravdu přimělo. Za týden naštěstí vše vyšumělo a nic dalšího se ve městě už nestalo, v Adaně se jednalo o jedinou událost,“ přibližuje.

Poprvé doma
Basketbalistky KP Brno se ve středečním čtvrtém kole nejvyšší domácí soutěže představí poprvé doma, když od půl šesté večer hostí v hale ve Vodově ulici Slovanku. V brněnském derby se o půl hodiny později na Morendě střetne Technic s Žabinami.

Ačkoli ji nepříznivá politická situace odrazovala i od častějších výletů a poznávání země, stačila se seznámit s tureckou mentalitou. „Lidé okolo basketu jsou fajn kdekoliv. Když jsme vyrazily do města, někde mě vnímali jako bílou žirafu a stranili se mě. Někdo byl naopak v pohodě a chtěl nás poznat. Měla jsem i štěstí na trenéra, z tureckých byl prý nejlepší, protože umí pracovat s evropskou mentalitou. Z doslechu vím, že s ostatními se moc vyjít nedalo,“ povídá vyškovská rodačka.

S turečtinou se ovšem nespřátelila. „Možná bych vytáhla pár slovíček, je to strašně těžký jazyk. Když jsem hrála v Maďarsku (v Györu – pozn. red.), měla jsem i chuť se učit, ale také jsem si to rychle rozmyslela. V Turecku jsem si chtěla zlepšit angličtinu, kterou už jsem si osvojila,“ říká vicemistryně světa z roku 2010.

Výraznější poznatky než z jazyka si odnesla z kulinářské oblasti. „Kuchyně byla bezvadná, moc mi chutnala. Zkoušela jsem různé věci, získávala i různé recepty od tureckých spoluhráček. Snažily se nás vtáhnout do tamního života. Nehrály jsme ani EuroCup, takže nás čekal jeden zápas týdně a třeba dva dny volna, kdy jsme mohly cestovat. Díky teplému počasí už to ke konci sezony byla částečně dovolená,“ usmívá se.

I za přispění téměř 25 odehraných minut Šujanové v každém zápase skončila Adana na devátém místě, dva body od postupu do play-off. „Pokud mám mladším tureckou ligu doporučit, udělám to. Je kvalitní a vyrovnaná. I když jsme jely hrát na hřiště posledního týmu, nedalo se předpokládat, že vyhrajeme o dvacet bodů. Na Štědrý den jsme naopak hrály na palubovce prvního Galatasaraye Istanbul a prohrály jen o bod. Týmy mají šanci, což povzbudí,“ tvrdí.

Ocenila i početnější realizační týmy. „Kluby mají od federace dané přesné počty. Trenér, dva asistenti, ženská složka. Dělám trenérku u přípravek a vidím, že pro jednoho člověka je to hodně. V Turecku si díky tomu i vychovávají vlastní trenéry,“ zmiňuje staronová opora KP Brno.