Možná za to můžou i jeho talismany. Jeden z nich je právě Superman, i když jen jako motiv na funkčním tričku pod kombinézou. „Stačí, že ho mám s sebou aspoň na dráze. Není důležité, jestli v něm zrovna jedu závod, nebo se jen rozjíždím. Mám rád ten znak Supermana, který mám také na hodinkách,“ popisuje jedenatřicetiletý dráhař.

Tričko dostal od sponzora před třemi lety. „Měl v nabídce několik motivů superhrdinů a řekl jsem jednoznačně Supermana. Střídám tři. Jedno je moderní s nakreslenými břišními svaly, to mám spíš na trénink. Pak jedno černé se znakem a samozřejmě klasické modré s červenožlutým znakem,“ líčí brněnský rodák.

Příběh si oblíbil už v dětství. „Měl jsem rád Lois Laneovou a Clarka Kenta. Vždycky jsem sledoval hlavně seriál,“ povídá.

Není ani zvláštní, že se dráhový cyklista brněnské Dukly zhlédl v příběhu slavného superhrdiny. Jemu život taky přinesl těžkou ránu, která ho posílila. Před víc než sedmi lety jej ve vinohradském kopci srazilo auto a Bábek bojoval v nemocnici o život. Ze srážky si mimo jiné odnesl otevřenou zlomeninu stehenní kosti, trojitou zlomeninu dolní čelisti, ztratil několik zubů, prorazil si plíci. Pět let poté už se stal mistrem Evropy v keirinu. „Trošku mi to připomíná můj životní příběh. Superman úplně nejsem, ale podařilo se mi taky zvednout z ničeho,“ souhlasí.

Jeho následných úspěchů si všimli také pořadatelé mezinárodního keirinového turné v Japonsku, kteří pozvali Bábka před rokem jako jednoho ze šesti zahraničních závodníků. Tam objíždějí závodníci přes čtyřicet velodromů a lidé na ně sází podobně jako na chrty.
Na cestu mu otec daroval talisman s japonským nápisem keirin, který od té doby nosí. „Vůbec nemám rád řetízky, takže mi dělalo dlouho problém si zvyknout. Teď si ho beru občas na důležitý závod. V Japonsku se mi dařilo i nedařilo, ale neznamená to, že když není výsledek vynikající, že mi talisman nepřinesl štěstí. Stačí, že jsem nespadl a nic si nezlomil,“ vyzdvihuje jeho moc.

K jeho závodění ovšem patří další rituály, které pravidelně dodržuje. Začíná už rozjetím před startem. „Taky mám rád svoje cviky, které mě nabudí. Rád poslouchám hudbu, ta mi pomůže se zaktivovat,“ podotýká.

Jaký žánr ho nejvíc nabudí? „Mám rád elektronickou hudbu, když má hodně basů, ale musí mít rytmus. Spíš energickou, nemám rád monotónní, žádný hard core,“ objasňuje Bábek.

Účastníkovi olympijských her v Pekingu 2008 pomáhá ve správném nastavení na závod také pevný harmonogram. „Vytváří ho Peca (trenér Petr Klimeš – pozn. red.), který nám napíše časový plán na rozjetí na válcích i kdy je prostor pro rozcvičení. Plán hodně uvolňuje a pomůže v koncentraci. Když není, chybí řád a člověk se cítí trošku zmatený. Pevné body mě uklidní. Máme vše vyzkoušené a stále znovu aplikujeme. Rutina mě udrží na správné úrovni aktivace,“ sděluje.

Jako jednu z posledních činností před závodem si ještě zakřičí. Nabudí se, jak to dělají závodníci keirinu. „Trošku jsem se to v Japonsku naučil, ale na evropských závodech to tolik nedělám. Křik má aktivační efekt, nesnažím se zastrašit soupeře. Pro mě je důležité nastavení bojovníka,“ dodává Bábek.