Redaktoři Deníku Rovnost se sešli na obědě s hokejovým útočníkem Komety Petrem Hubáčkem a jeho fotbalovým kamarádem ze Zbrojovky Petrem Švancarou. Moc otázek lovit nemuseli, novopečení kapitáni svých týmů si většinou vystačili sami. „Mně se zdá, že se po gólu snad ani neraduješ,“ dobírá si známý šoumen hokejového společníka. „Nás fotbalisty odmalička učí všechno svlíknout. Kdybych dal v Rondu branku, patnáct minut se nehraje,“ má jasno Švancara.

To Hubáček je opatrnější. „Na fotbal bych si asi netrofnul. Balon by mě hned hópnul na holeň. Na hřišti to není žádná sranda,“ vykládá loňský mistr světa.

Oba dva jsou známí „zažraností“ do druhého sportu. Hubáček na potkání přesně vyjmenuje rozlosování Zbrojovky, s níž jezdí i na některé venkovní výjezdy. Švancara zas často v Rondu roztáčí modrobílou šálu. A tak si v Kometa Pubu měli o čem povídat…


Jak jste se vůbec seznámili?
Hubáček: Švanciho jsem poprvé viděl při zápase v Opavě, kde jsme byli s tatem a bráchou. Tam hrál první zápas v lize. Zaujal mě pod námi u rohového praporku, když tam vymotal dva kořeně. S bráchou jsme si říkali: Ty jo, klobouk dolů. Rok už asi doplníš ty.

Švancara: Myslím, že to bylo v osmadevedesátém.

Hubáček: Pak jsem ho viděl párkrát ve městě.

Švancara: Před třemi roky jsme se sblížili u rozhovoru, od té doby se bavíme. Bohužel jsme se nepotkali na hřišti. S hokejisty mám dobré zkušenosti, jsou to fajn kluci. Rád s nimi chodím na kafe.

Jak se Hubáček se Švancarou sžili s novou kapitánskou rolí? Co říkají o fandění v Brně? Musejí své hráče „pobrněnštit“? O co se vsadili? Odpovědi na tyto a spoustu dalších otázek najdete v pátečním tištěném vydání Deníku Rovnost.

TOMÁŠ SVOBODA
JAROSLAV KÁRA