Překvapilo vás, že jste se stal nejlepším koučem sezony?

Mile. Ale je to ocenění pro celý klub. Vždycky jsem říkal, že úspěch se skládá z trojúhelníku vedení, trenér a hráčky. Potřebujete mít štěstí, aby se všechno sešlo dohromady.

Co pro vás takové ocenění znamená?

Čím jsem starší, tím osobní úspěchy vnímám méně. Je to i závazek. Hodnotím to střízlivě. Někdy můžete mít dobré družstvo a nevyjde to, záleží na celkové chemii.

Je v ženské basketbalové lize nějaký jiný kouč, jehož práci oceňujete?

V soutěži je dost dobrých trenérů. Ale pokud mám říct jedno jméno, tak Petr Treml (kouč VŠ Praha pozn. red.), který pracuje s mladými hráčkami a má výsledky.

Cítíte, že uplynulá sezona pro vás byla v něčem výjimečná?

Zase jsme se posunuli o dvě místa nahoru. Je vidět, že družstvo dělá výkonnostní pokrok.

Už vás přebolelo zklamání z prohraného boje o bronzovou medaili?

Pomalu ano, nechtěl jsem si zápasy ani hodnotit hned po skončení série, potřeboval jsem odstup, abych věděl, co udělat jinak, abychom uspěli, až se do podobné situace zase dostaneme.

Berete porážku jako pozitivní motivaci?

Nebude snadné to zopakovat, týmy pod námi asi také nejsou moc spokojené se svým umístěním. Ale pozitivní je, že v týmu chuť na medaili vzrostla, i u mě.

Čeho si v sezoně nejvíc vážíte?

Bylo toho víc, chodilo na nás mnohem víc diváků, poprvé jsme porazili Žabiny. Po základní části jsme byli druzí, po nadstavbě třetí.

Práce u žen vás tedy naplňuje natolik, že vás to netáhne zpět k mužskému basketbalu?

Moc ne. Našel jsem ve Valosunu lidi, kteří mi věří.