Drala se dovnitř, ale nikdy jí hustá fronta nedovolila nastoupit. Jindy se jí dveře těsně před nosem zavřely. Teď už to vypadá, že se Lucie Šafářová pohodlně usadila v elitním tenisovém rychlíku a jízdenku do stanice, kde vystupují jen špičkové hráčky světové dvacítky, z ruky nepustí.

Pětadvacetiletá Brňanka v srpnu poprvé v kariéře pokořila vysněnou hranici a po nedávném US Open, kde prošla do třetího kola, patří levoruké tenistce sedmnáctá příčka žebříčku WTA. Česká reprezentační dvojka si po jedenácti sezonách mezi profesionálkami premiérově užívá nepoznaný pocit. „Moje další meta je světová patnáctka," hlásí vítězka devíti turnajů i prestižního Fed Cupu.

Jak se cítí hráčka elitní světové dvacítky?

Šťastně. Postup do top dvacítky byl v posledních třech letech můj jasný cíl. Byla jsem několikrát hodně blízko, ale nikdy to nevyšlo. Až teď. Jsem hodně ráda, že jsem hranici prolomila. Trošku jsem slavila u sestry v Americe a teď se zase koukám před sebe. Zapracuju na dalším posunu vpřed.

Dosáhla jste jednoho ze svých cílů. Jste teď klidnější?

Ano. Je to takový příjemný pocit, když splníte něco, o co dlouhodobě bojujete. Žene mě to do další práce.

Co vám blesklo hlavou, když jste před US Open viděla svoje jméno na žebříčku takhle vysoko?

Řeknu to jinak. Trenérka (Biljana Veselinovičová – pozn. red.) mi nachystala překvapení. Přijela jsem na turnaj do Cincinnati a měla jsem na pokoji žebříček a malý dárek. U toho leželo přání s gratulací a se slovy, že cesta teprve začíná. V ten moment jsem si uvědomila, že má pravdu. Cesta skutečně teprve teď začne, takže tahle slova si nosím v hlavě. I trenérka zažívá takový postup poprvé v kariéře. Jsem pro ni první hráčka, kterou dotáhla do top dvacítky. Doufám, že se spolu dočkáme ještě vyšších cílů.

Nabrala jste postupem i sebedůvěru, nebo vás nová role spíš svazuje?

Pomohlo mi to. Ovšem jako největší pomoc vnímám vyhrané těžké zápasy v poslední době, které jsem zvládla dobře. Třeba proti Samantě Stosurové v Montrealu. Vítězství s hráčkami světové desítky jsou velice cenná.

Patnáctá Italka Roberta Vinciová je jen dvě stě bodů nad vámi. Bude reálné na ni brzy zaútočit?

Asi ano. Moje další meta je právě světová patnáctka. Není to nemožné. Musím ale uhrát opravdu dobré výsledky na nejbližších turnajích v Pekingu a v Tokiu. Motivaci mám velkou.

Před US Open jste na posledních velkých turnajích ve Wimbledonu a na olympiádě vždy vypadla v prvním kole a vypadalo to s vámi zle. Kde se situace zlomila?

Jednoznačně přechodem na turnaje na tvrdém povrchu. Bohužel se s trávou v posledních letech peru a není to můj oblíbený povrch. Snažila jsem se na ni soustředit a víc se připravit, ale výkony stejně nebyly ideální. Vyřazení v prvním kole mě šíleně mrzelo hlavně kvůli olympiádě.

Zdrtila vás singlová olympijská prohra hned v úvodním duelu, kdy vás vyřadila až 96. tenistka žebříčku WTA Britka Laura Robsonová?

Strašně jsem se na olympiádu těšila, i když se hrálo na trávě. Moc jsem chtěla uspět. Jenže jsem nakonec byla hodně zklamaná. S nadějnou mladou Britkou jsem šanci měla, o kousek mi to nevyšlo. Stejně na hry v Londýně krásně vzpomínám. Potkala jsem spoustu nových fajn lidí. Už jen zúčastnit se takové akce je pro mě čest.

Stejně jako olympiáda vám kromě US Open nevyšly všechny letošní grandslamy, když jste vypadla dvakrát v prvním a jednou ve druhém kole.

Máte pravdu. Výsledky na grandslamech jsou věc, co chci do příští sezony změnit. Pro tenisty jde o velice důležité akce, jenže není lehké je zvládnout. Na US Open jsem si vedla dobře, takže se stejným cílem půjdu do další sezony. Když budu hrát stejně jako letos a přidám k tomu solidní výsledky na grandslamech, posunu se daleko výš.