Těší mě srovnání s Jardou Kulhavým, povídá úspěšný brněnský dráhař Bábek

V aktuální sezoně jste získal už osmou medaili z páté velké světové akce. Uvědomujete si, co se vám povedlo?
Pořád to ještě nemůžu pochopit. Od říjnového mistrovství Evropy jsem měl v každém individuálním závodě na světové úrovni medaili, buď vítězství, nebo třetí místo, až v Hongkongu stříbro. Je neuvěřitelné, že se mi podařilo formu udržet. Do té doby jsem medaile neznal, když se mi fakt dařilo, měl jsem čtvrtá, pátá, šestá místa. Do začátku sezony 2016 jsem držel jediný kov z roku 2008, kdy jsem na mistrovství Evropy do třiadvaceti let získal bronz v kilometru, a na tom jsem stavěl veškerý svůj úspěch.

Co s vámi udělá tak úspěšná sezona?
Nechává mě klidným, možná i z toho důvodu, co jsem si všechno prožil, a vím, jak jsem na to musel dřít. Doufám, že nikdy nebudu takový namyšlený blbeček, který říká, že je medailista z mistrovství světa, vítěz Světového poháru a všichni se z něho mají pokálet. Snad mě tak vnímá i okolí. Beru to spíš s pokorou a vážím si úspěchů. Vím, že to tak být nemuselo. Zkusil jsem si hodněkrát zklamání ze čtvrtých, pátých, šestých míst. Vnímám medaile jako obrovský dar a určitou satisfakci za všechno, co jsem si protrpěl.

Jaké gratulace vás nejvíc potěšily?
Samozřejmě od snoubenky Magdy a rodiny pro mě znamenají nejvíc. Hodně mě potěšilo, když komentátor v televizi řekl, že Tomáš Bábek znamená pro dráhovou cyklistiku to stejné jako Jarda Kulhavý pro horská kola. Samozřejmě to je nadnesené, protože olympijské medaile jako on nemám. Největší radost mám asi z toho, že úspěchy se mi daří zvedat slávu dráhové cyklistiky, ne primárně Tomáše Bábka. Je to velice zajímavý sport, u nás pořád docela opomíjený, možná proto, že nemáme velodrom, snad se to do budoucna vyvine líp. 

Před finále kilometru v Hongkongu jste vypadal, že ani necítíte nervozitu. Je to tak?
Samozřejmě jsem nervozitu vnímal, do určité míry je fakt potřebná, protože bez ní člověk nedokáže podat maximální výkony. Říká se tomu aktivační úroveň, která musí být na správném vrcholu. Když jej přesáhne, nebo nervozita není, je to špatné. Víc v klidu jsem byl z toho důvodu, že už jsem měl s sebou v batohu medaili z keirinu, aby mi přinesla štěstí. 

Dřív vaši koncentraci rozhazovaly všemožné maličkosti, těmi už nenecháváte rozhodit?
To je pravda. Asi to přichází s věkem a s mou snoubenkou, která mě trošku změnila a má možná největší podíl, že se mi teď tak daří. Puntičkářské myšlenky mi do hlavy přicházejí pořád, ale v tom případě si řeknu: Co děláš, ty blbče, nevymýšlej blbosti a uklidni se! Připadá mi spousta drobností špatně, ale život prostě není ideální, což mě naučilo, co se mi stalo. Když se s tím naučí žít i takoví puntičkáři jako já, je to obrovsky uvolňující.

Jaký si před sebe dáváte další cíl, duhový dres mistra světa, či úspěch na olympijských hrách?
Samozřejmě aktuální je pro mě jednou získat duhový trikot, ale dlouhodobý výhled mám na olympiádu v Tokiu. Myslím si, že se tam určitě můžeme dostat jako tým, takže by nás jelo víc. Postupuje dvanáct týmových sprintů a bez nějakého většího tréninku jsme byli devátí, přitom se nám nepodařil start.