Thajboxer Hron: Konfliktům se vyhýbám. Potíže za to nestojí

Nebojí se vyšších, o dvacet kilogramů těžších ani zkušenější soupeřů. Tak proč si má dělat hlavu z Draculova syna? „Vezmu si na něj určitě česnek, kříž a nějaký stříbrný špalek do srdce," usmívá se brněnský thajboxer Tomáš Hron, který se v pátek představí ve vrcholu galavečera Kings of the Ring Time of Gladiators, Králové ringu Čas gladiátorů.

V brněnském Hotelu Bobycentrum se mu postaví Sebastian Ciobanu z Rumunska, který si říká právě Draculův syn. „Připravený jsem slušně. Je to celkem dobrý boxer, hodně používá háky, klidně tři čtyři po sobě, bývá dobře zabalený," říká jedenatřicetiletý Hron v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Co na něj bude platit?

Určitě budu tentokrát sázet víc na nohy. Low kick (tvrdý kop holenní kostí na nohu soupeře pozn. red.) si nekryje, zkusím mu rozkopat nohy a použít tvrdé kopy přes ruce. Když to půjde, tak i kolena, která mě hodně baví. Kdyby tam nějaké prošlo, vůbec bych se nezlobil.

Jak se těšíte po takové době na souboj v rodném Brně?

Strašně moc. Přece jen se domů vrátím po čtyřech letech. Čekám spoustu diváků. Je to pro mě velká motivace, jako pro každého, když zápasí v rodném městě.

Kam řadíte úroveň galavečera?

Na české poměry půjde o top galavečer, jeden z nejlepších za dlouhou dobu. V Praze bývají akce, kam domácím borcům dovezou podprůměrné soupeře. Sem přijedou nadstandardně dobří cizinci, dlouho tu nic podobného nebylo.

Co pro vás znamená bojovat doma, větší nervozitu?

Dřív jsem to cítil jinak, ale s přibývajícími zkušenostmi už to tak neberu. Uvidíme, až půjdu do ringu, zda budu nervózní a rozklepou se mi kolena. (úsměv)

Motivuje vás řvoucí publikum, nebo spíš svazuje?

Žene mě dopředu, ale už jsem na takové úrovni, abych si dokázal myšlenky v hlavě korigovat a hnací motor pustil správným směrem. Abych nezačal v ringu kraulovat a nevymýšlel nesmyslné věci.

Těší se na vás hodně fanoušků. Jak podle váš čeští diváci thajskému boxu rozumějí?

Dneska mu jakžtakž rozumějí. Dokážou poznat dobrý a špatný zápas. I když u nás není publikum tak znalé třeba jako v Nizozemsku, kde má tento sport čtyřicetiletou tradici. Přesto díky televizi a internetu je na tom líp než před deseti lety. Hlavně jde o zábavu, atraktivitu.

V čem považujete svoje zápasy za atraktivní?

Nejsem typ silového zápasníka, abych měl tak tvrdý úder. Pracuju na tom, ale snažím se to dohánět tím, že jsem v ringu aktivní, vytvářím boj a dělám zápas. Atraktivita lidí baví. Když už prohrát, tak se ctí.

Jak laik pozná dobrý zápas, podle čeho rozhodčí hodnotí?

Důležitá je aktivita zápasníka a přesnost úderů. Když je borec zabalený v krytu, dostane do něj dvě tři rány, je to méně než jeden čistý úder a aktivita. Kolikrát bývá těžké rozsoudit, kdo ze soupeřů je lepší, od toho jsou tam ovšem rozhodčí. V případě remízového výsledku bývá někdy extra kolo, při něm se všechno maže, nic dosavadního neplatí.

Ovlivňuje bodování rozhodčích prostředí ve prospěch domácího borce?

Určitě někdy bývá, že domácímu borci trochu nadržují. Jen v českých podmínkách jsem mockrát zažil opak, kdy rozhodovali spíš obrácené. U nás je prostě všechno opačně. (směje se) To například v japonské K-1 zase otočí zápas ve prospěch domácího borce, i když je až do očí bijící, že prohrává. Tak to je, když jde někde o velké peníze, stejně jako v boxu.

Pomůžou vám případně rozhodčí v Brně?

Budou tady rozhodčí ze zahraničí, takže spíš ne. Právě proto se zvou odjinud.

Jak vnímáte, že o výsledku rozhodují sudí?

Beru to tak a respektuju. Ovšem oproti jiným sportům máme výhodu, že výsledek můžeme ovlivnit sami. Knokaut totiž nikdo nezpochybní. Když do někoho budu tři kola tlouct jako hluchý do vrat, můžou rozhodčí výsledek otočit, ale je to na ostudu.

Pokusíte se Rumuna Ciobana knokautovat?

Když člověk hrozně chce, o to víc to nejde. Naposledy jsem v Žilině tak moc chtěl sundat Kroubu, až to vůbec nešlo. Do zápasu půjdu s tím, že budu bojovat a pokusím se soupeře knokautovat. Jestliže bude možnost, rád ho seknu. Budu ale připravený i na to, že duel může trvat tři kola, možná i dostanu nějaký úder. Musím se nachystat po všech stránkách.

Co rozhodčí ve vašem sportu bodují nejvíc?

V pravidlech thajského boxu jsou víc bodované údery nechráněnou částí, tedy kolena, lokty, holeně. Pravidla K-1, podle kterých zápasím, bodují ruce i nohy stejně, ale pouze čisté údery. Na druhou stranu deset ran do krytu je víc než žádná. Úder musí být efektivní s razancí, žádné štrejchnutí.

V čem se ještě liší zápasy K-1?

Je v nich povolené zápasit pouze v postoji, můžou se provádět údery jako v klasickém boxu, takže direkty, zvedáky, také kopy kolenem, na tělo i hlavu i nízké na stehna a holeně. Nesmí se držet v klinči, ale záleží na pravidlech organizací. Některé povolují v klinči úder jedním kolenem, jiné držení pět až deset sekund. Bojuje se třikrát tři minuty plus extra kolo.

Prospívá thajský box i coby sportovní aktivita?

Jde při něm o kompletní zátěž celého těla, vršek i spodek. Thajboxer si dokáže na tréninku sáhnout na dno, až na kraj svých možností, což ho posílí i v životě. Pak už vás moc věcí nerozháže. Vidím to na sobě, když se stavím silným zápasníkům, což je drobnost oproti starostem běžného života. Psychická odolnost je lepší, zvládám každodenní stresy. Když si člověk dvakrát týdně sáhne na dno, bude určitě silnější.

Jste povahou kliďas, dokáže vás někdo mimo ring vyprovokovat?

Jen jednou jsem musel dát borcovi pár facek, když pleskl mou holku. Ale co boxuju, jsem se nepopral. To leda že někdo zaútočí, ale konfliktům se vyhýbám. Problémy za to nestojí. I kdybych byl v právu, stejně si lidi řeknou, že si nějaký thajboxer honil triko. Mám strach z ostudy a ze zranění.

Řešil jste někdy ostřejší konflikt?

Pamatuji si, že jednou seděl mladý kluk s holkou, a došli k nim tři ožralí borci, kteří se naváželi do slečny. Zastal jsem se toho páru, protože to bylo správné. Borci dostali pár facek a byl klid. Mě ať si uráží, kdo chce, to mi přijde směšné. Pokud ale někdo fyzicky ohrožuje někoho blízkého, musíte situaci řešit, ať jsou následky jakékoliv. To je nevyhnutelné. Tak by podle mě jednal každý člověk.

Na druhou stranu vás si jen tak někdo urážet nedovolí…

V Brně už mě lidi znají, s nikým jsem nikdy problém neměl, s každým se bavím v pohodě. Lidi, kteří chtějí provokovat, si to u mě rozmyslí, moc jich to zkoušet nechce. (úsměv)

Hodně lidí si myslí, že se bojovými sporty dá dobře živit. Je to pravda?

Když spočítám náklady na zápasy, přípravu a to, co dostanu, jsem téměř na nule. Kdybych neměl pár sponzorů, které je hodně těžké získat a fungujeme na přátelské bázi, nemůžu reálně sport provozovat. V České republice jsme dva tři zápasníci na úrovni, ale jsme závislí na dobrých lidech, kteří nám pomáhají a podporují nás. Z peněz za zápasy se vyžít nedá.

Před brněnským galavečerem jste se fotil s ringovými modelkami. Stíháte se při zápase kochat jejich krásou?

Konkrétně na tom focení jsem se hrozně styděl, byl jsem celkem nesvůj a vykulený, když kolem mě stálo tolik holek. Před zápasem se člověk podívá, ale v ringu jdou modelky mimo mě, nestíháte je registrovat, protože na to není čas. Každé psychické polevení se může škaredě nevyplatit.