Připravil divákům pravé vyvrcholení velkolepého galavečera Kings of the Ring Time of gladiators, tedy Králové ringu Čas gladiátorů. „Snažil jsem se soupeře knokautovat, ale nepovedlo se to, byl hodně tvrdý a mně pak už docházely síly," povídá jedenatřicetiletý Hron s přezdívkou Chřestýš.

Zaskočil vás svou výdrží?

Hrozně ran ustál. Čekal jsem, že v prvním kole půjde na zem a už se nezvedne. Ale já byl čtrnáct dní před zápasem nemocný, ještě do středy jsem se trápil a pořád trochu kašlu, takže jsem se fyzicky necítil úplně připravený podle představ.

Poznamenalo to váš výkon v zápase?

V posledním kole jsem nemoc trošku cítil, ale udýchal jsem to a myslím, že jsem vyhrál zaslouženě. Jsem rád, že se mi povedlo vyhrát před domácím publikem. Celý zápas jsem si ho hlídal, mohl jsem udělat malinko víc. Musím k sobě být i kritický, nemůžu se jen chválit. (úsměv)

Co si vyčítáte?

Určitě jsem mohl víc pracovat, být malinko aktivnější. Kdybych zapracoval, mohl zápas skončit ve druhém kole. Ale opravdu jsem byl unavený, chřipka si vybrala svou daň.

Začátek prvního kola vypadal z vaší strany vlažně. Proč?

Těžko říct, asi jsem se trošku rozkoukával, byl jsem i malinko ztuhlý. Možná jsem vyčkával, co vymyslí, protože má takové nástupy. Čekal jsem, až na mě vlítne, a chtěl jsem ho trefit kolenem.

Na kolena jste se hodně zaměřoval…

Chtěl jsem tam nějaká nasadit, bohužel jsem žádné netrefil čistě.

V závěru jste se Ciobana snažil knokautovat, obával jste se nečekaného úderu?

Karel (trenér Kaiser pozn. red.) na mě řval z rohu: V klidu, v klidu. Jak se říká, zraněná kobyla nejvíc kope, takže od něj dvě tři čisté rány přišly, ale naštěstí nebyly na počítání. Ustál jsem je bez větších problémů.

Pás Krále ringu jste získal už počtvrté. Kam řadíte ten nejnovější?

Všechny pásy King of the Ring jsem získával těžce. Každý pro mě znamená vítězství, kterého si cením. Všechny mi daly zabrat, od nikoho jsem jej nedostal zadarmo. Každý pás mě posunul dál.

Ciobanu se dvakrát dostal do finále významné série Superkombat. Otevře vám vítězství nad ním dveře do světa?

Doufám, že minimálně do Superkombatu se dostanu. Je to soutěž se jménem ve světě, vysílá ji Eurosport. A pokud se dostanu do série Glory, budu šťastný, tam zápasí skvělí bojovníci. To je můj sen a cíl. Jde samozřejmě o otázku mého managementu. Je to náročné, ale věřím, že když budu podávat dobré výkony a dělat atraktivní zápasy, povede se mi to.

Jakou atmosféru vám vytvořilo brněnské publikum?

To se nedá popsat. Kdo to nezažil, nepochopí. Atmosféra byla výborná, publikum v Brně je skvělé a jsem hrozně rád, že tady můžu zápasit, že mi Milko (promotér Deučman pozn. red.) dal příležitost ukázat se doma. Doufám, že se mu další galavečer podaří uspořádat třeba do roka, ať zase nemusím čekat čtyři.

Dovedete si představit, jak by vypadala atmosféra v zaplněné Kajot Areně?

Nevím, kam se to posune, ale viděl jste sám, že lidi tady vytvořili výbornou a neopakovatelnou atmosféru, kterou jsem nezažil nikde v republice ani jinde ve světě.

Jinde lidé tak nepovzbuzují?

Doma vás fandění víc hecuje. Máte tady spoustu známých, kteří se ven nedostanou, doma je to pro ně přijatelné i cenově. Spousta kluků, kteří chtějí zápasy vidět, odjet nemůže. Jsem rád, že se před nimi můžu ukázat a jsem vděčný za každý hlas, za každého diváka, který přijde a podporuje mě. Strašně si toho vážím.

Potřebujete doléčit šrámy?

Nic mi není, možná mám trochu naraženou holeň, ale jinak mě nic nebolí. Můžu se začít hned zase hýbat, protože když dlouho nic nedělám, zlenivím a hodně ztloustnu. S tím mám problémy. (úsměv)

V ringu panovalo pekelné vedro, vnímal jste to?

Mně už bylo vedro nahoře v šatně, když jsem se zahříval, takže jsem rozdíl nijak nezaznamenal. Jsem zvyklý. Horší je to někde v televizi při rozhovoru, kde jsou otřesná světla.

Po zápase se na vás slétli novináři, lidé se chtěli fotit. Jak je to pro vás náročné?

Taky to člověka někdy unaví, nejraději by se po zápase někam uklidil, ale nemůže, rozhovory ke sportu patří a mně nevadí. Horší by bylo, kdyby se o vás média nezajímala, pro tento sport je medializace strašně důležitá. Dostat sem tolik novinářů je opravdu umění, protože jde o okrajový sport. Takže když mají média zájem, jsme jedině rádi, vážíme si toho.