Už v roce 2019 vyhrála univerziádu v Neapoli v novém osobním rekordu ve střelbě ze vzduchové pušky. Zatímco přes týden zpravidla trénuje se svým koučem v Plzni, o víkendu jezdí domů a věnuje se studiu magisterského programu na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. „První dva roky mě střelba vůbec nebavila, ale z neznámého důvodu jsme v ní byla dobrá,“ povídá s úsměvem.

Dřív jste byla baletka a gymnastka, čím si vás střelba získala?

To byly skvělé roky. Když mi bylo třináct, už jsem společně s těmito sporty i střílela, k tomu jsem hrála v Městském divadle v Brně. Vzpomínám na to moc ráda. Trvalo dlouho, než si mě střelba získala. Hodně tomu napomohl můj trenér Petr Baroch, se kterým spolupracuji poslední roky. Sestavil tým skvělých lidí, společné tréninky utíkají rychle a zvládneme při nich spoustu práce.

Odkud jste se o střelbě dozvěděla?

Díky bratrovi a otci. Brácha je starší zhruba o rok a střelbu si našel sám. Chodíval tam s tátou. Tomu si jednou trenér postěžoval, že střílí málo dívek. Otec slíbil, že nějakou přivede, ale nenašel. Tak přivedl mě. První rok nebo dva mě střelba moc nebavila, ale šla mi.

Měla jste někdy chuť úplně skončit?

Možná jsem si někdy řekla, že toho mám dost, ale skončit jsem nechtěla. Závody se mi někdy nevydaří, tréninky mě však baví vždy.

Do jaké míry se dá vaším sportem živit?

Střelbou se živím už asi pět let. Mohla bych říct, že je to náročné, ale to i v jiných sportech nebo zaměstnáních. Nechala bych to u toho, že to jde, když se chce.

Jak vypadá váš běžný den?

Vstávám po šesté hodině ranní a jdu do posilovny. Pak začíná první trénink. Když trénuji střelbu vzduchovou puškou, zpravidla končím kolem jedenácté a jdu si ještě zaběhat. Malorážka trvá tak do dvanácti. Po obědě mě čeká druhá fáze tréninku, případně bazén a podobně. Většinou mám kolem osmnácté hodiny hotovo.

Jak náročné jsou tréninky?

Každý den vypadá jinak, často i podle toho, jestli trénuji v Brně, nebo v Plzni. V Plzni mívám dvě střelecké fáze, v Brně mám často jednu a k tomu chodím do posilovny za svým kondičním trenérem Alešem Trubirohou.

Čím se rozhodují vaše disciplíny?

Řekla bych, že koncentrací a tím, jak se střelec dokáže při střelbě zklidnit.

Jak vám pomáhá psycholožka?

V koncentraci, uklidnění a zvládání stresových situací. Při závodě se vám každý tlukot srdce promítne do pohybu zbraně, tak si nemůžete dovolit být příliš nervózní.

Jaké máte cíle?

Jeden z cílů na závěr této sezony je nominovat se na mistrovství světa. V puškových disciplínách je jen jednou za čtyři roky, takže bývá stejně vzácné jako olympijské hry.

Co vám střelba dala a vzala?

Raději se dívám na to, co mi střelba dává. Dává mi smysl pro fair play, spoustu trpělivosti a odhodlání. Skvělé lidi kolem mě, kteří jsou ochotní mi pomáhat.

Jakým způsobem trávíte volný čas?

Čas, který nevěnuji tréninku, často trávím se svým přítelem a rodinou. Oblíbené koníčky jsou čtení a jóga. Když nečtu, poslouchám audio knížky, protože trávím spoustu času na trase mezi Brnem a Plzní. Ráda šiji, ale ještě se nedá říct, že bych to uměla.

Pomáhá vám v životě nějaké motto?

Žádné nemám, ale dávám si každoměsíční předsevzetí, které dodržím. Dala jsem si za cíl třeba každý den patnáct minut číst. Hodinu najdu těžko, ale patnáct minut si najde každý.

ŠIMON HERMAN