Jak dopadne čtvrteční hokejové semifinále v Pchjongchangu, nechtěl Lener ani tipovat. „Já netipuju, to už bych prohrál všechny peníze,“ smál se při rozhovoru v redakční zóně Deníku.

Přesto viděl jistou paralelu současného týmu v Koreji a tehdejšího v Japonsku. „Tam jsme byli neskutečná parta, fakt jsme od zápasu s Amerikou, který jsme otočili, táhli za jeden provaz. Nikdo neřekl ani slovo, Ivan byl obrovská autorita. Třeba Libor Procházka neodehrál v Naganu ani minutu, ale ani necekl,“ řekl Lener a podobnou atmosféru cítí i z týmu v Jižní Koreji.


Domů se tehdy vracel celek prezidentským speciálem, dvakrát po cestě měl mezipřistání a dlouhé doby prodlevy. Tak se pilo a pilo. „Pak mi to mnozí vyčítali, hlavně ti, co pijí pořád, ale pro nás to byla výjimka, něco mimořádného, neopakovatelného. Hlavně prezidentský salonek v tom letadle dostal zabrat,“ pustil asistent kouče na veřejnost informaci, ale další detaily si už nechal pro sebe.

Do Brna na Olympijský festival přijel na pár hodin. Ovšem atmosféra v pavilonu Z jej uchvátila. „Krásné hřiště, plno bruslících dětí, to je přesně to, co pro náš hokej potřebujeme. Takové plácky u každé školy, to by bylo fantastické,“ povídal zkušený trenér a hokejový metodik. „Právě na takových hřištích mohou vyrůst další generace, které zopakují Nagano,“ prohlásil.

Jiný sport si tady nezkusil, ani třeba curling, hit festivalu. „Hrál jsem ho už několikrát, dobře vím, že to není žádná legrace, ale plnohodnotný sport. Když hokejistům uteče puk, může ho další hráč zastavit, odehrát jinam, ale u curlingu můžete akorát zametat a zametat,“ dodal Lener.

PETR MUSIL, JAN HRABÁLEK