Starší je pouze třebíčský závod Lorenzovými sady, který začal v roce 1937. Běh Lužánkami založili atleti Sokola Brno I a navázali na předválečnou tradici Běhu Brnem, který vznikl už v roce 1919. Premiérovému ročníku lužáneckého klání, které pravidelně startuje atletickou sezonu, předcházel od deseti hodin dopoledne manifestační běh Brnem, jehož se zúčastnilo i vojsko v lehké polní výzbroji, příslušníci Sboru národní bezpečnosti či skauti. „První Běh Lužánkami měl velkou atmosféru. Bylo po válce a přišla spousta lidí. Daleko víc než v posledním desetiletí," pamatuje si osmdesátiletý Jiří Mynář. Tehdy mu bylo jedenáct a na závod jej vzala matka.
První ročník v roce 1946 poznamenal mráz, se kterým se nejlépe vypořádala trojice Šalé, Slavík a Roudný. Nejrychlejší finiš zařadil na místo historicky prvního vítěze Tomáše Šalého ze Sokola Brno I. „Tehdy mi ta jména nic neříkala. Později jsme se seznámili, Šalé šéfoval oddílu atletiky," vypráví Mynář, bývalý vedoucí atletek Zbrojovky Brno, který se na chodu Běhu Lužánkami stále podílí jako ústřední rozhodčí. „Atletikou žiju pořád," usmívá se.
Běhání propadl až na vysoké škole a Lužánky si zkusil jen jednou v roce 1957. „Běželo se na dvě kola a vytrpěl jsem si je. Nedělal jsem dlouhé běhy, moje trať byla čtyřstovka," dodává Mynář.
Druhý ročník závodu už za účasti stovky běžců ovládl Jan Zubatý-Sklenský z SK Židenice, který těsně porazil Šalého. Třetí ročník vyhrál Antonín Slavík ze Sokola Brno I.
Přelom čtyřicátých a padesátých let patřil Jaroslavu Slavíčkovi z Olomouce, který ze sedmi ročníků třikrát zvítězil v letech 1949, 1951 a 1954. Po sloučení klubů pořádal od sedmého ročníku závod Sokol Zbrojovka Brno I.
