„Vždy se vracím rád, ač se tam teď příliš nevyskytuju. Shodou okolností jsem tam ale nedávno točil reklamu. Zažil jsem tam strašně moc tréninků a úspěchů v závodech. Taky hodně bolesti. Jako malý jsem na tréninky jezdíval vlakem, když jsem ještě neměl řidičák. Pamatuju si plno bouráků a nahazování dechu i obou ramen,“ vyznal se šampion.

Poprvé si travnatý svah sjel jako čtrnáctiletý. Předtím lyžoval tradičně na sněhu. „V roce 1990, po revoluci, panovaly holomrazy. V republice bylo tenkrát málo děl a vlastně jsme v zimě nelyžovali. Něco málo jsme trénovali na Pradědu, ale jinak nic moc. Táta předtím viděl v televizi nějaký evropský pohár v travním lyžování, tak na jaře koupil lyže pro mě i pro ségru a byla to jasná věc. Hned první den jsem skočil do slalomu a zjistili jsme, jak je to podobné,“ zavzpomínal.

V Předklášteří vydržel až do roku 2007, kdy přesedlal na orlickou Olešnici. „Je kouzelné, jak se to tam téměř nezměnilo. Barák je stejný, vlek taky. Věž zbourali a postavili jen jednou od doby, co jsem začínal. Je to panoptikum starých časů,“ řekl čtyřiačtyřicetiletý Němec.

Dnes se věnuje cepování mladých talentů v zimě i v měsících, kdy o sníh nezavadíte. „V Jimramově na Vysočině mám takové tréninkové centrum. Jsou tam děti z Brna, Vysočiny i Hradce. Klasické a travní lyžování se skvěle doplňují. Je to jako fotbal a futsal. To přirovnání po všech stránkách přibližně sedí. Třeba v Japonsku je běžné obě disciplíny kombinovat. Mám kamarády, co jezdili světový pohár na trávě i v zimě,“ poznamenal šampion.

S kariérou se oficiálně rozloučil po mistrovství světa před šesti lety. Poslední závod světového poháru si pak zajel symbolicky na mateřském kopci.

Nyní se však na start hodlá postavit znovu. „Občas jsem si nějaký závod dal. Letos se však světový šampionát jede ve Štítné nad Vláří a chtěl bych se na něj připravit. Přivedl mě k tomu sponzor, když viděl v televizi můj film. Bude to pro mě spíš dobrodružství. Profesionál jsem byl jen do čtyřiceti, nejsem ani světová jednička jako dřív. Rád bych se popral o co nejlepší výsledek, pokud zdraví dovolí,“ doplnil se smíchem Němec.

Za dlouhá léta na svahu si všiml i změn, které provázejí jeho sport. „Dřív byla jiná doba. Rakušané a Italové na nás měli výhodu, co se týče materiálu i tréninkových podmínek. Dnes už s nimi Česko hraje delší dobu prim. Pro travní lyžování se nyní nadchla spousta rodičů a vedou k němu své děti. Dřív se tomu věnovali spíše starší závodníci,“ porovnal dlouholetý král tohoto sportu.

JAROSLAV GALBA